Liliana - prolog

10. listopadu 2016 v 12:56 | Cherry Blossom |  Liliana - kapitoly
Vážení,
tak po tak nádherných dnech, kdy je moje dcerka hodná, jsem měla nový nápad na to, Vám sem konečně dát nějaký příběh na kapitolky a tak je tady :). Nevím jak s ním ale budu pokračovat, určitě budu chtít zpět nějakou odezvu, že to někdo čte a tak poprosím o komentík, nebo ohodnocení :) . Alespoň budu vědět, že to nedělám zbytečně. :)
Vaše Cherry.
Ps: Jak se líbí nový design? :P :))

Prolog



Gabriel seděl na židli před kanceláří jeho otce, opíral se o rukojeť svého meče a přemýšlel, čím se u otce znovu vykecá. Na mládí by mu už dávno neskočil, na to, že nemá rozum už také ne a svést to na někoho jiného? To by mu nesežral ani největší hlupák.

Povzdechl si a donutil se, aby se tak nebál. Přece nemůže být otec tak necitlivý a nemůže mu dát větší trest, než je domácí vězení, nebo úklidové práce. Mezitím může dělat dál, co ho tak baví, v čem je dobrý a co ho naplňuje.

Dveře se náhle otevřely, Gabriel se proto zvedl, prošel až do místnosti a dveře se za ním znovu zavřely. Jeho otec byl mocný mág, nejmocnější v okolí a nikdo se mu nemohl rovnat. Jaká čest, že byl jeho synem a tím měl mnoho možností, jak pomáhat ostatním. Gabriel se pousmál. Miloval tento život.

Posadil se do velkého křesla naproti otci a čekal až promluví. Bylo neslušné skákat mu do řeči, neposečkat na to až mu dá znamení, že mluvit může a navíc, tímto krokem by si sám Gabriel podkopal hrob. Mocný Treudescyl postával u okna, mlčel a díval se ven, ale potom se otočil. Zadíval se na svého syna, posadil se do křesla naproti němu a hůl si opřel o své koleno.

"Ani nevíš, jak moc jsi mě zklamal, Gabrieli." řekl Treudescyl vážným hlasem.

Chtěl na svojí obhajobu něco podotknout, ale Treudescyl zvedl ruku a tak Gabriel mlčel. Ihned na to jeho otec pokračoval: "Valien z tebe není nadšený, já také ne a kdyby žila tvá matka, zešedivěla by z tebe. Stále děláš problémy, ale už toho máme dost. Věř mi, že jsem nad tímto krokem mnohokrát přemýšlel, ale ty nám nedáváš jinou možnost a tak se tě naposled ptám: proč zrovna Demitry?"

Gabriel se nadechl a snažil se znít co nejpřesvědčivěji: "Otče, to on si ale začal. Já jsem mu říkal, aby mě nechal na pokoji, ale on mě stále urážel."

Pravda byla v tom, že to byl zrovna Gabriel, kdo ho urážel a shazoval. Myslel si, že si za to může Demitry sám, byl to takový nevychovaný parchant, že mu šel rovnou do rány a tak se i stalo, že Gabriel podcenil svou sílu a Demitry umřel. Nechtěl to, ale bohužel se tak stalo a teď už to zpět nevezme. Bohužel.

Nebo spíš Bohudík.

V duchu se usmál. Nikdy nelitoval každého padlého protivníka a byl na ně hrdý. Jen Gabriel totiž dokázal, co jiní ne a to vytvořit ze svých padlích obětí své vojsko. Teď mohl Demitryho vyvolat ze světa mrtvých kdykoliv se mu zachtělo a nebylo pochyb, že by bojoval po jeho boku.

"Tomu sám nevěříš, Gabrieli," řekl Treudescyl, "Demitry byl tak hodný chlapec a nikdy nevyvolal rvačku. Bohužel to se o tobě říct nedá. Ty stále někoho ponižuješ, týráš, biješ a když to nevydrží, jedni raději zemřou sami, než aby se ti dál bránili. V celém širém kraji už není ani jedna poctivá dívka, všichni se tě bojí a přejí si jedno," odmlčel se, "a já jim to milerád poskytnu."

Treudescyl se postavil, zamával svou holí a oba dva se náhle přesunuli na kraj světa. Dole už byla jen prázdnota, nic jen proudy větru a kdo ví kam vedou. Gabriel se vyděsil, Treudescyl přišel ke svému synovi a naposled se mu zadíval do očí: "Snad bude jednou den, kdy na tebe budu pyšný, synu."

"To ale nemůžete, otče!" zvolal Gabriel, když ho Treudescyl navedl holí těsně na kraj propasti.

Mocný Treudescyl naposled zamával holí, Gabrielovi se náhle smekla noha a padl do proudů. Měl strach, ale snažil se odtud kouzly dostat, ale bohužel otcova síla byla větší a tak se potácel mezi proudy větru. Byly ta nádherně barevné, vedly ho stále dál a Gabriel doufal, že to přežije. Nechtěl teď zemřít a nikdo kromě jeho otce nevěděl, kam tyto proudy vedou.

Náhle Gabriel dopadl na tvrdou zem, až jeho kosti zapraskaly a chvíli zůstal ležet. Dýchal mělce a snažil se zjistit, jak je na tom jeho síla. Byl to tvrdý pád a tak nebylo pochyb, že bude potřeba zregenovat celé tělo a tak se do toho pustil. Za minutu se už dokázal překulit a tak vyskočil na nohy. Rozhlédl se po nové zemi, oprášil se a zvedl svůj meč. Nikde nebylo ani živáčka, tak se vydal poklusem na cestu a odtud se dostal k vesnici. Byl ale stále v pozoru a snažil se zjistit kde se nachází.

Prošel pomalu vesnicí s kamenými domky a nemohlo mu uniknout, jak se na něj místní lidé dívají. Dvě děti si přestaly hrát na zahradě, ukázaly si na podivně vystrojeného muže a přiběhly k plotu. Gabriel se zastavil, přišel k nim blíž a zahleděl se na ně.

"Dobrý den, pane," řekla holčička, chlapeček vedle ní také pozdravil a ona ihned pokračovala, "máte krásný oblek, vypadáte jako nějaký bojovník. Kam jdete?"

"Moc děkuji," řekl a opřel se lokty o plot, "nevíte na jaké planetě jsem se to ocitl?"

Děti se zahihňaly a malá holčička mu s úsměvem odpověděla: "No přece na planetě Zemi."

Gabriel nebyl rád, protože věděl, že lidé jsou až příliž slabí na to, aby se mu mohli rovnat a tak si jen povzdechl. Věděl, že se tady unudí k smrti, ale než se tak stane, náležitě si to zkusí užít.

"A vy nejste odtud, že se tak ptáte?" optal se chlapeček.

Gabriel s úsměvem zakroutil hlavou: "Teď jsem spadl kousek odtud."

"Spadl?" podivily se.

Gabriel si řekl, že už to nebude tak protahovat a se s úsměvem odtáhl. Zapíchl meč do země, klekl si na kolena, do levé ruky nabral hlínu a v pravé se mu objevila čirá voda. Pouštěl hlínu na zem v doprovodu neznámých slov, které odříkával a na to lil vodu. Vyslovil ještě pár slov, poté se poklonil bohyni země a vstal.

V tu chvíli začaly ze mě vyvstávat bytosti tak ohavné a strašidelné, že to až nebylo možné. Lidi v okolí začali panikařit, děti s křikem raději utekly a Gabriel se jen tiše zasmál.

Věděl co bude dělat. Podmaní si celou tuhle planetu a nikdo mu nebude stát v cestě.

Další kapitola ->

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Počítadlo :P :D

Klikni! <3

Komentáře

1 C.V.OK. C.V.OK. | E-mail | Web | 10. ledna 2017 v 11:58 | Reagovat

Tak som si predsa len našla skulinku v Matrixe a vyhradila som si trošku času na tvoje dielka: a nestačia mi vreckovky, čo mi tak tečie slina! :D

Máme tu čarodejníka, ktorý má v pláne si podmaniť celú zem - no do kelu! (Takto sa ale domov tak skoro nedostane xD) Veľmi akčný úvod! To som zvedavá, kto a ako mu v tom bude schopný zabrániť.  

(pozor na preklepy! :D hneď prvý riadok: "Gabriel seděl na židli před otcovo??? kanceláří," nak to je ako inak, úchvatné a nemám čo vytknúť :) )

2 Cherry Blossom Cherry Blossom | Web | 10. ledna 2017 v 14:45 | Reagovat

[1]: To je dobře :) Neblbni :D Slina? Jsem potěšena! :-D. Jé děkuju. :) Už je to opravené 8-)
Děkuju, děkuju! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama