Ł niesse mui - 1 kapitola (3/3)

30. prosince 2016 v 11:19 | Cherry Blossom |  Ł niesse mui - kapitoly

Náhle jsem si ale vzpomněla na to jak jsme se potkali v lese a nepřipadalo mi, že by mi chtěl ublížit. Teď se mi svěřil a dal mi na výběr. Kdyby mi chtěl ublížit, už dávno by to udělal, ale on je na mě stále tak hodný. I teď jsem se s ním cítila bezpečně a to nejen proto, že to říkal. Bylo to proto, že jsem mu věřila a cítila jsem, že on by mi nikdy úmyslně neublížil. Byla to prostě intuice toho, že s ním se mi nic nestane. Nevím proč jsem to tak měla, ale i když jsem teď věděla pravdu, byla jsem klidná. Teď už jsem to nebrala tak špatně. No co tak je jiný. Žádný problém.



Potom jsem se na něj otočila: "Co jsi zač?"

"Trilián," řekl klidně.

Pousmála jsem se: "Takže jsi prostě mimozemšťan."

"Raději bych dal přednost oslovení trilián, než mimozemšťan," usmál se, "a divím se, že to bereš tak klidně. Připravoval jsem se i na to, že bys chtěla raději vyskočit dolů."

Podívala jsem se na tu výšku z okna a potom jsem se zasmála: "Je to moc vysoko."

Zahihňal se a opřel se víc o opěradlo.

Potom jsem pokračovala: "Vlastně mi nepřijde, že by jsi mi chtěl ublížit."

"To mě těší a jsi určitě jediný človek co si to tady myslí," zakřenil se.

"Nepřeháněj," zasmála jsem se a podívala se znovu ven.

Město vypadalo krásně, jak bylo nádherně osvětleno. Všelijaká blikající světýlka, rozsvícené lampičky v oknech a to proto, že někdo třeba zrovna nemohl spát. Všimla jsem si aut na silnicích, podsvícených domů a tam vzadu bylo i letiště. Páni, z výšky byla ta ranvej fakt obrovská. Letěli jsme plynule a já se snažila zapamatovat si co nejvíc z toho co vidím. Říká se, že by měl člověk vyzkoušet vše i když je to trošku nebezpečné a já taková právě byla. Nebylo dobré hnát se do věcí, ale trošku riskování nevadilo, ne?

"Proč jste se tady ukázali?" zeptala jsem se ho. Opřel se o sedačku, protože tenhle stroj dokázal asi letět sám a nebo jsme se vznášeli. Nevím a je mi to vlastně jedno.

Nadechl se: ,,Přiletěli jsme sem, aby jsme vám pomohli. Vaše planeta totiž pomalu umírá. Bude to sice trvat ještě pár tisíc let, ale už jste na hranici a za okamžik už nebude cesty zpět. Chce to změnit režim a žít lépe. Chtěli jsme o tom s někým mluvit, ale tady je problém, že to nejde. Než se domluvíme se všema, tak bude už dávno pozdě. Opakovaně spolu válčíte, ničíte si přírodní zdroje, zabíjíte zvířata a naopak, ty co by jste měli zabíjet, tak ty necháváte přemnožit. Je tady opravdu špatný vzduch, celé lidstvo je přemnožené, jedni jsou bohatí a druzí nemají co jíst. Je v tom nerovnováha a to nejen mezi lidmi, ale také na celé planetě. My jsme se také potýkali s podobnými problémy, ale vyřešili jsme to. Jediné co můžeme udělat je, že vám poradíme, ale víc nezmůžeme."

Zděsila jsem se nad tím co mi řekl. Věděla jsem, že si naší planetu pomalu rujnujeme, ale že by to bylo až tak zlé, tak to jsem nevěděla.

"Musíme s tím něco udělat, nemůžeme to takhle nečinně přehlížet," zašeptala jsem, "proč vás nechtějí vyslyšet? Proč na vás střílejí, když nám chcete sakra pomoct?"

Povzdechl si: "Lidská nevědomost, Kim."

"Ne, jsou to blbci!" ulevila jsem si.

Tiše se usmál: "To je také možné."

"Ale proč to všechno?"

"Bojí se všeho nového. Posílají do vesmíru vzkazy, ale když už je přijde někdo navštívit, tak po nich střílí. Víš kolikrát jsme vám ale pomohli? Kolikrát na vás zaútočili ti špatní a my jsme přišli na pomoc? To třeba lidi neví. Staráme se o to, aby bylo všude dobře a pokud vidíme, že se ženete do pěknýho maléru, jsme to my, kdo vám zachrání zadek."

Opřela jsem si hlavu o sedadlo: "Na tohle nemám co říct."

"V pořádku," pousmál se.

"To není v pořádku, Damiene."

"Ty za to nemůžeš. Hlavně se za to nesuď a co opravdu nechci je, aby jsi to s někým teď řešila. To co jsem ti řekl a to že se vůbec známe si nech pro sebe," podíval se na mě, "slib mi to, Kim."

Uraženě jsem se na něj podívala: "Ale třeba bych ti mohla pomoct."

Jestli je pravda to co říká, tak tady nechci jen tak postávat a nic neudělat. Naše planeta si zaslouží, aby byla zachráněna. Sice se nás to netýká, protože my už tu nebudeme, až se tenhle svět začne hroutit, ale budou tu naši potomci. Naše děti. A naše děti budou mít také děti a ty budou žít ještě v horších podmínkách než jsou teď. Je pravda, že rok co rok je to horší. Globální oteplování, sopky chrlící lávu, běsnící bouře, tak krutá zima co dokáže na pár týdnů ochromit čtvrtku země.

"Ne," zakroutil hlavou, "a nehodlám o tom ani debatovat."

Když jsem se podívala na jeho zachmuřelý obličej, musela jsem uznat, že se s ním nemá cenu hádat a tak jsem nakonec kývla. Dobře, pokud chce abych to neřešila, budu raději držet jazyk za zuby, ale jednoho dne snad ale nápomocna budu a využiju toho. Chci se na tom také podílet.

"Super," pousmál se, "chci být s tebou v kontaktu, Kim. Jsi skvělá holka a je s tebou vážně sranda, ale záleží na tobě. Pokud se se mnou bavit nechceš, vysadím tě doma a tím to všechno prostě skončí. Nebo naopak- budeme přátelé."

Na tuhle otázku nebylo těžké odpovědět. Mohla jsem říct, že potřebuji pár dní na rozmyšlenou, ale cožpak bych si tím nějak pomohla? Komu dalšímu bych tím pomohla? Damienovi? Jenže jakým způsobem bych mu to měla říct, aby to nevyznělo divně a nebo nevhodně?

Nadechla jsem se: "Nezáleží na tom co jsi a nebo nejsi, Damiene. Já nedělám rozdíly a proto bych byla ráda, kdybychom zůstali přátelé."

"Okey," usmál se, "na, dám ti tohle."

Podívala jsem se na něj a všimla si, že v ruce něco držel. Zapletla jsem si své ruce před hrudí a byla jsem rozhodnutá vzdorovat. Navíc mě moc potěšilo, že jen tak nezmizí a nestane se, že už ho v životě neuvidím. Štvalo by mě to. Proč bychom vlastně nemohli být kamarádi? Člověk a mimozemšťan. Cch, žádný problém.

Zakroutila jsem hlavou: "Já ale nic nechci. Nemůžu."

"Mlč a podej mi ruku," zamumlal jeho autorativním hlasem. Bylo v něm ale i trošku pobavení. Bavil se zkrz mě? Je mu snad něco k smíchu? Chvíli jsem tam seděla, ruce pořád na hrudi, ale když se na mně zhluboka podíval s pohledem: 'Já to dvakrát opakovat nebudu,' poslechla jsem.

Na zápěstí mi připínal nějaký náramek: "Udělej to prosím kvůli mně. Ber to jako poděkování za to, že jsi mě skoro zachránila, ok?"

"Fajn," zamumlala jsem s humorem.

"Hodná holka," řekl, když mi ho zapnul na zápěstí.

"Kim, taky mi slib, že si ho nikdy nesundáš, i kdyby jsi ho chtěla odložit jen na chvíli. Nikdy ho nesmíš sundat. Ok?"

S úsměvem jsem se na něj podívala: "Nesundám, slibuju."

"To jsem rád," zaculil se, něco naťukal do displeje, letoun se otočil a vraceli jsme se zpátky. Doletěli jsme zpět ani ne za minutu, ladně jsme dosedli na zem a Damien mi pomohl ven. Prošla jsem okolo něj a on se opřel o to svoje auto. Stoupla jsem si před něj.

Byla jsem zpátky doma.

"Děkuju ti za projížďku," usmála jsem se na něj.

"Není zač," ladně nasedl do té věci a pak se opřel o sedadlo.

"Ještě jsi mi neřekl, jak se tahle věc jmenuje," škádlila jsem ho.

"Velice se ti omlouvám. Je to Datmen," zaculil se, "ale neříkej mi, že si to budeš pamatovat.´´

Zasmála jsem se: "Budu se snažit."

"Tak já teda letím. Měj se pěkně, Kim."

"Ty taky, Damiene."

Mávl rukou na pozdrav, zaklapl dveře a vznesl se do výšky. Ten stroj nešel ani slyšet. Žádný řvaní motoru, žádný zvuk a najednou byl pryč. S úsměvem jsem tam ještě chvíli stála a přemýšlela o tom všem co jsme řešili. A já nepochybovala o tom, že mám nového kamaráda.
další díl ->
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se ti nová kniha Ł niesse mui?

Ano
Nevím
Ne

Komentáře

1 C.V.OK. C.V.OK. | E-mail | Web | 30. prosince 2016 v 12:05 | Reagovat

:O Nie je to nejaké... Nezvyklo krátke? Uch. No nič, už čuším. Vždy lepšie niečo, ako nič :D

*objekt prejavuje známky Pavlovho podmieneného refexu - vždy keď vidí Damiena, začne slintať* "Hodná holka." Haf haf! :D :D :D
Ale nie. Úplne seriozne vážne. Dokonalý chlap. Kde sú tie placky s fanklubom? :D V tom náramku čuchám ňuchám niečo, čo neviem bližšie identifikovať, ale určite to nie je iba obyčajná bižu. Bude v tom nejaká vecička - lokátor, odpočúvanie alebo... kamera snáď nie! :D Heh. nejde si sa neškeriť na slovné spojenie: kamaráti. Všeci veľmi dobre vieme, ako to dopadne, všakže? :P
No a k tomu krásnemu vyvrcholeniu prvej kapitoly: wow. Jasné, dalo sa to čakať podľa anotácie k poviedke, ale aj tak ma to zarazilo - pretože som si uvedomila, že to nie je iba obyčajnátuctová lávstory. ale poviedka s reálnym základom a pointov! Veľmi silnou poitou. Brrr. Tak to som zvedavá, čo sa ešte o našich dobrých mimoňoch dozvieme! Pretože predstava, že nám zachraňujú zadky pred inými, nie tak priateľskými, sa mi neskutočne páči! Fakt skvelo vymyslené univerzum! Šup sem s pokračovaním!

2 Cherry Blossom Cherry Blossom | Web | 30. prosince 2016 v 17:40 | Reagovat

[1]: Jistě je, protože jsem chtěla tuhle první kapitolku rozpůlit napůl, ale bylo tam příliš slov, takže jsem to musela dát na třetiny :-D. Což mě fakt štve :D

No k tomu náramku se nebudu vyjadřovat, ale je pravda, že to není jen tak ledajaký náramek :-D .

Ono je tam ještě toho víc, proč jsou "jen kamarádi", ale to se dozvíš časem. :)

Mimoň :-D  :D To je dobrý! :D

Děkuju moc znovu za komentář! :-) <3

3 dennisvet dennisvet | E-mail | Web | 30. prosince 2016 v 18:10 | Reagovat

[2]: Ahojky, na blog jsi mi napsala, že jsi mi posílala email, ale mně žádný nepřišel, tak nevím :-|  ???. A k těm ikonkám, náhodou jsou moc pěkné, kdybys měla čas, neudělala bys mi nějakou taky? Tvoji ikonki bych si k sobě dala a kdyby jsi ještě něco chtěla, stačí jen říct :-)
Předem díky za odpověď!
Ahojda =D
Niana (dennisvet)
www.dennisvet.blog.cz Ahoj, na blog jsi mi napsala, že jsi mi posílala email, ale mně žádný nepřišel, tak nevím :-|  ???. A k těm ikonkám, náhodou jsou moc pěkné, kdybys měla čas, neudělala bys mi nějakou taky? Tvoji ikonki bych si k sobě dala a kdyby jsi ještě něco chtěla, stačí jen říct :-)
Předem díky za odpověď!
Ahojda =D
Niana (dennisvet)
www.dennisvet.blog.cz

[1]: Wow, takový rozbor :-D ... ale v dobrým, jen v dobrým =)

4 Tesa Tesa | E-mail | Web | 30. prosince 2016 v 22:18 | Reagovat

Takže, dostala som sa konečne až sem... Damien je očarujúci a chcem o ňom čítať viac a viaaac. Toto bola kratšia časť, ako tie predtým, som smutná. (Ani nie, už chcem ísť spať, ale vážne chcem pokračovanie :D) Som zvedavá, ako sa to bude odvíjať, lebo nemám ani poňatia, ani najmenšiu predstavu... No a ten náramok, čo jej dal... Po prvé, bolo to dosť romantické, takže eh Damien si získal moje srdce (keď on je proste vždy taký milý a gentleman a usmievavý) ale zároveň som zvedavá na deň, keď poruší sľub a dá si ho dole :DD Chcem vedieť, čo by sa stalo :D
Bola to skvelá kapitola, teším sa na pokračovanie ^^ Idem spať teraz, tak dobrú noc :D
A ešte krásny Nový Rok!! (Tak predbežne.)

5 Cherry Blossom Cherry Blossom | Web | 31. prosince 2016 v 9:51 | Reagovat

[4]: Díky, díky, díky! :D
Takové komentáře mě vždy potěší <3 8-)

6 ┼Nemessis mor Morticie ┼ ┼Nemessis mor Morticie ┼ | Web | 3. ledna 2017 v 20:38 | Reagovat

Nádherné O_O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama