Liliana - 1. kapitola

26. prosince 2016 v 13:35 | Cherry Blossom |  Liliana - kapitoly

Liliana

"Lil?" zvolala na mě Karol.

Karol byla moje nejlepší kamarádka, chodila se mnou do školy, na učňák a byla to právě ona, kdo byla letos jako první zadaná. Znaly jsme se už od školky a nejdříve jsme se nenáviděly, ale potom naše chování vzešlo v pravé přátelství. Dnes bez sebe nedáme ani ránu, ani jedna na druhou nedopustíme a radíme si dokonce i v tom, jaké spodní prádlo je letošním hitem.


Opřela jsem si hlavu o ruku a zadívala se na ni: "Hm?"

"Nechceš se mnou dneska jít opravdu do města?" usmála se na mě.

Seděly jsme v lavici a Karol mě už od rána otravovala, abych s ní šla na nákupy. Měla jsem ale spoustu učení, byl to můj poslední ročník na téhle škole a potřebovala jsem se zlepšit, jako samozřejmě i má kamarádka. Jenže ona se učit nemusela, ona na to z vysoka dlabala a stejně procházela, což o mě se říct nedá. Já jsem byla takové poleno, že i kdybych se to učila od rána, do noci, nezapamatuju si ani .

Povzdychla jsem si: "Někdy jindy, dneska se musím šrotit na zítřejší písemky a víš jakej blbec jsem na to."

"Jo to vím." dloubla mě se smíchem do boku, když si mě dobírala a byla na to hrdá. Milovala to, že si ze mě může dělat srandu a děsně jí to bavilo.

"Haha." zasmála jsem se na ní, když zrovna vešel do třídy učitel a ihned na to začalo zvonit. Učitel Bolman byl dnes poněkud rychlý, pomyslila jsem si a postavila se i s ostatními žáky.

Den ve škole skončil překvapivě rychle, před školou jsem ještě naposled objala mou kamarádku a poté se Karol vydala do města. Otočila jsem se, ale nečekala jsem, že přede mnou bude stát můj kámoš Tommy. Ne, kecám, čekala a tak jsme šli na autobus. Jezdila jsem každý den domů, nebylo to daleko, ale lépe bych se cítila ve svém autě. Od svého otce jsem totiž dostala k mým šestnáctým narozeninám BMW M3, gabriolet, v šedé metalíze a v sakra dobrém stavu. Milovala jsem to auto. Bohužel mi ale ještě nebylo osmnáct a tak musím počkat na mé narozeniny, které budou za tři měsíce.

Tommy se na mě koukl: "Proč jsi nešla s Karol?"

"Musím se učit." A navíc se mi ani nechce, ale to mu nebudu říkat, jelikož nevím jestli mu věřit, aby to náhodou mé kamarádce nevyslepičil. S Tommym jsem se znala od té doby, co jsme přešli na stejnou školu, takže to bude dva a půl roku a od té doby co mě uviděl, lítá okolo mě jako divej. Ne, že bych mu to měla za zlé, ale nebyl můj typ a nechtěla jsem se vázat. Byla jsem ráda, že jsem sama a že mám čas na co chci.

"A nechceš jít zítra se mnou?" zkusil znovu, "neměla by ses tak učit, škodí to zdraví a potřebuješ oddych."

"Tommy, tohle už jsme probrali několikrát." podívala jsem se na něj a uviděla, že se ho to asi nejspíš dotklo. Sakra, to jsou všichni tak natvrdlí, že to nechápou a nebo jim to mám vysvětlit jinak?

"Lil, ale vždyť tě nezvu na rande," zastavil se a otočil se na mě, "chci jít jen se svou kamarádkou ven. To je špatné?"

"Naposledy, když jsme byli spolu venku, snažil ses mi strčit svůj jazyk do mýho krku." řekla jsem naštvaně.

Přišel ke mně blíž a zadíval se mi zhluboka do očí: "Občas se chováš fakt jako mrcha, Lil." Natož se otočil a bez dalšího slova šel pryč. Stála jsem tam jako opařená, byla jsem tak naštvaná a myslela jsem jen na to, jak je možné, že si tohle dovolí. Nebyla jsem mrcha, snažila jsem se být vstřícná ke všem a byla jsem slušná. Starý lidi jsem zdravila, k učitelům jsem měla úctu a rodiče jsem milovala. Nechápu proč mi tohle řekl, zrovna mě, když já mu nic špatného neudělala. Naopak. To on by se měl stydět. Stále dokolečka mu říkám, že ho beru jen jako kamaráda, ale on se s tím nikdy nechtěl smířit.

Náhle jsem byla vytrhnuta z myšlenek, protože mi začal zvonit mobil a tak jsem ho vytáhla. Koukla jsem se na číslo a všimla si, že je to Karol. Zvedla jsem to: "Copak kočko, potřebuješ helpnout?" usmála jsem se do telefonu a vydala se na autobus.

"Lil, kde jsi prosím tě?" řekla. Její hlas zněl vystrašeně, slyšela jsem v mobilu, v povzdálí, jak lidé křičí, ženy pištěly a šel slyšet pláč. Co se to kurva děje?!

"Kde jsi?" zastavila jsem se a otočila se k centru města. Byla jsem rozhodnuta jí pomoct a to ihned. Vydala jsem se poklusem přes ulici, došla až k přechodu a čekala než se rozsvítí zelená. Slyšela jsem z telefonu jen její dech, když byla tiše a náhle byla zelená. Vběhla jsem na přechod a vydala se do města.

"Karol! Kde jsi?" řekla jsem netrpělivě. Byla jsem naprosto vyděšená a netušila jsem, co se stalo. Karol byla ale stále potichu a tak jsem se už nadechovala, než ke mně dolehl křik. Karol to nebyla, bylo to daleko přede mnou, ale lidé okolo mě začaly běžet nadruhou stranu. Začínal tady být pěkný chaos, ale já běžela stále dál a to s jedním vědomím. Zachránit mojí kamarádku. Karol mi náhle tiše prozradila ulici a kde jí přesně najdu, poté mobil vypnula a já si pospíšila.

Zahnula jsem za roh a běžela přes ulici. Uviděla jsem zbořené auto, jak se z něho kouří a vylézá z něj mladý pár. Žena byla zakrvácená, muž jí pomáhal ven a poté se rozběhli, odkuď jsem právě já šla. Bylo to strašné, ale ne tak strašné, než jsem to uviděla.

"Do prdele!" zaklela jsem, když jsem se na místě zastavila. Byl to opravdu člověk, nebo ne? Šel jako kdyby měl naraženou nohu, byl celej od krve a vypadal jako zombie. Věřte mi, že jsem doteď nevěřila v zombie apokalypsu, ale tohle bylo sakra reálný.

Nečekala jsem, kamarádka mě potřebuje a tak jsem jednala. Snažila jsem se jim vykličkovat a prozatím úspěšně, protože tady bylo tolik lidí, že si zombie nemohli vybrat. Doslova jsem okolo nich proběhla jako stíhačka a znovu zahnula. Nakonec jsem doběhla do cíle, do starého, pororozpadlého domu.

"Karol?"

"Lil?" ozvalo se vzadu a náhle jsem uviděla, jak ke mně běží. Pevně jsem jí objala a byla jsem tak strašně ráda, že je naživu. Odtáhla jsem se od ní a podívala se jí do očí: "Co to venku kurva je?" Řekla jsem a ukázala z místa, kde dříve byly dveře. Byla jsem z toho úplně hotová a nevěděla jsem, co si o tom myslet.

"Sama nevím, Lil," řekla vyděšeně a začala plakat, "najednou se tam objevili a jeden mě chytil. Myslela jsem, že si dělají srandu, že je to vtip, ale potom," teď už vážně hystericky brečela, "všichni koho znám jsou mrtvý."

Objala jsem ji: "Pšt, bude to dobré. Jsem tady s tebou, kočko."

Byla jsem tak ráda, že je naživu a že ji mohu držet v náručí. Tak moc jsem si své přítelkyně vážila, byla tu vždy, když jsem jí nejvíc potřebovala a už od začátku jsme si říkaly vše. Byla jsem rozhodnuta ji ochránit a udělám vše proto, abych jí udržela zde co nejdéle. Tohle je určitě jen krátkodobé a za chvíli už se tomu budeme doma, i ve škole smát.

Karol mě pustila a já vytáhla z kapsy mobil. Okamžitě jsem vytočila tátovo číslo, protože jsem věděla, že mi kdykoliv pomůže. Bylo jedno jestli je v práci a nebo má důležité jednání. Zvedl se, nasedl do auta a vždycky přijel, když měla jeho malá holčička problém.

A taky mi to vždycky zvedl.

Zachvátila mě panika, popadla jsem Karol za ruku a táhla ji k autobusové zastávce, doufající, že nějaký autobus pojede k nám domů. Měla jsem strach o rodiče, ale věřila jsem tomu, že se nic vážného nestalo. Všude okolo byl totální rozruch, bylo to tak strašné, že jsem tomu sama nechtěla uvěřit, ale dál jsem táhla Karol, vyhýbajíc se každé zrůdě.

Dotáhla jsem ji na místo a zhrozila se. Nebyl tu ani jeden autobus, který by nějaký řidič řídil. Většina autobusů stála na svých místech, všude byly roztroušená lidská těla a všude okolo nás byl děsný bordel. Zvedl se mi žaludek z toho všeho a okamžitě přemýšlela nad tím, jak se odtud k sakru dostaneme. Mít tady své auto, ihned bych byla pryč, ale takhle?

"Co budeme dělat?" řekla nervózně kamarádka.

Povzdychla jsem si: "Taky se na to snažím přijít."

"Lil?" zašeptala, "snaž se prosím tě víc a co nejrychleji prosím."

Podívala jsem se na ní a už už jsem se jí chtěla optat jak to myslela, ale nestihla jsem to. V mžiku jsem se zahleděla tam kam se ona dívala a couvla jsem zpět. Před námi bylo deset zombie monster a šly k nám. Prohlédla jsem si okolí kam bysme mohly utéct, ale dokonale oblklíčily celé nádraží.

"Pojď!" zavelela jsem a stiskla ji víc ruku, aby mi stíhala. Nestihla cokoliv říct, protože jsem ji dotáhla k prvnímu autobusu, který byl nejblíž. Vpadla dovnitř, já ihned za ní a ihned se posadila na sedačku. V rychlosti jsem stiskla tlačítko na zavírání dveří a v tu chvíli začalo zombie komando útočit na náš povoz. Usedla jsem na sedačku, popadla volant a usmála se. Klíčky byly v zapalování.

"Co to děláš?" přišla ke mně blíž Karol.

"Snažím se nás zachránit." řekla jsem, nastartovala motor a než jsem zařadila, zazubila jsem se na zombie monstra a poslala jim zdvižený prostředníček.

Nikdy mě nedostanou. Ani živou a ani mrtvou.

Další kapitola ->

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Tesa Tesa | E-mail | Web | 26. prosince 2016 v 14:29 | Reagovat

Keďže toto bola prvá vec, ktorú som na tomto blogu čítala, takmer som dostala infarkt. Nie, vážne. Ono sa to začalo tak normálne, proste chill deň a ten chalan jej povedal, že je mrcha a musela sa učiť... a zrazu zombíkovia a apokalypsa a kradnutie autobusov... Klaniam sa. Chcem pokračovanie, bolo to super.

2 Cherry Blossom Cherry Blossom | Web | 26. prosince 2016 v 15:38 | Reagovat

[1]: Moc děkuji za komentář! :-) Moc mě potěšil. Snad se bude román dál líbit a nezklame :)

3 C.V.OK. C.V.OK. | E-mail | Web | 10. ledna 2017 v 12:09 | Reagovat

Hell yeaaah motherfucker! Tak toto som nečakala. Myslím, že už som to hovoila v poviedke  niesse mui ale musím to zopakovať: vieš ako čitateľa pekvapiť. Takže z tejto poviedky sa nám vykľula zombie apokalypsa? A máme tu dve statočné hlavné hrdinky ochotné postaviť sa šialenému svetu okolo? Muhahaha! To znie ešte sľubnejšie ako nové séria The walking Death! Aj keď... Na to, ako si doposiaľ opisovala hlavnú hrdinku, takú tú milú, vzornú, proste klasickú dobráčku... ma tie vztýčené prostredníky fakt prekvapili. Nezdá sa, slečna! Tak to ešte len bude jazda. Ou jeee! Fakt pecka kapitola, štylisticky bezchybná, dejovo naprosto dychberúca :) Len tak ďalej!

4 Cherry Blossom Cherry Blossom | Web | 10. ledna 2017 v 14:48 | Reagovat

[3]: Jé děkuju! Ani nevíš, jak jsi mě potěšila 8-O. Tohle je spíš takováý oddechový příběh a nemůžu uvěřit, že i tento se líbí :)
Budu se snažit, aby dál nezklamal :)) Díky! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama