Ł niesse mui - 2 kapitola (1/2)

13. ledna 2017 v 11:40 | Cherry Blossom |  Ł niesse mui - kapitoly

Už to byl víc jak měsíc, od té doby co tady byl Damien naposled. Neměla jsem o něm žádný zprávy a vypadalo to, jako kdyby se po něm slehla zem. Ve zprávách nic nebylo a život byl už zase stejný. Chodila jsem do práce, s kamarádkama jsem stále chodila ven a zdálo se, že se vlastně nic nestalo. Já byla zezačátku optimistická, protože tady byl někdo, kdo nám chtěl pomoct, ale teď, když se na naší planetě neukázali už měsíc, jsem se obávala, aby si to nerozmyslel a nevykašlal se na nás.

A hlavně na mě.




Když uběhl další měsíc, hlodali ve mě pochybnosti a nevěděla jsem co si počít. Seděla jsem zrovna na své posteli, v notebooku mi právě hrála dost srdcedrásající písnička od Christiny Perri - Arms a dívala jsem se ven z okna. Venku bylo dnes ošklivě, pořád pršelo a já měla dnes volno. Lehla jsem si zády na postel a zvedla mojí pravou ruku. Na ní se houpal ten nejhezčí náramek, co jsem v životě viděla. Kamarádky se dokonce ptaly, kde jsem ho koupila. Byly to malé černé kamínky, co vypadaly jako diamanty. Mezi nimi bylo pět stříbrných, ale tyhle byly do oválu a na nich byl vždy vyražen nějaký divný znak. Každý znak byl ale jiný. Vypadalo to opravdu nádherně.


Zvedla jsem se z postele, došla ke skříni a převlékla se do pohodlnějších tepláků. Pak jsem si nasadila bundu, do kapsy jsem strčila mobil a vyšla jsem ven ze dveří do mírného deště. Nebudu se doma nudit, ale využiju toho. A co, že prší? Nejsem přece z cukru. Vydala jsem se pomalým a dusavým poklusem městem. Potom jsem po chvíli zahla do lesa. V něm to krásně vonělo, tak jsem se nadechla a přidala na tempu.

Vrátila jsem se z lesa asi o dvě hodinky později, vlezla doma do sprchy a pak jsem šla rovnou do pokoje.

Další dny to bylo podobné a už mě to vážně unavovalo. Už jsem přestala i věřit, že se tady znovu ukáže a vyčítala jsem si, proč jsem s ním nestrávila víc času. Mohl mi povyprávět o jeho planetě a taky jsem ho mohla alespoň víc poznat. Mohl mi povědět co tam vlastně dělá a jak to tam vypadá. Mají tam taky stromy? Mají tam zvířata jako my, nebo staví podobné domy jako tady?


֎֍֍֍



Dnes jsem slavila narozeniny. Bylo mi konečně dvacet. Tak moc jsem se těšila. Dnes totiž přijede moje sestra a ostatní příbuzní. Vždycky jsme tuhle tradici dodržovali. Kdo měl narozeniny, oslavovalo se vždy u nás, protože jsme měli největší zahradu. Navíc přijede i sestry, dvouletá dcera Kamila. Tak moc se na ně těším!

Navíc přijedou i moje tety, strýcové, bratránci, sestřenice, hodně dobří kamarádi a další. Bude nás tady vážně hodně. Už od rána jsem připravovala zahradu na oslavu, za hodinu měli přijet první lidi a taky bylo tradicí, že pomáhali všichni, a také že každý něco přinese. Od rána už se nad ohněm otáčelo malé selátko, na stole už bylo jídlo, v altánu byla pípa s pivem, lahve s tvrdým alkoholem a i něco pro nás ženy. Mamka doma ještě dělala punč a pro dort jel táta.

Už se to tady začalo zalidňovat. Nejdřív přišla sousedka Martina, která mi pomohla s oblohou, ještě jsme srovnali židle a pak začali jezdit ostatní. Každého jsem objala, pokecala a každý mi přinesl nějaký dárek. Někdy to byli opravdu maličkosti, jindy to byly opravdu dárky, že jsem je málem ani nedonesla na stůl.

Dnes se udělalo vážně krásně. Od rána svítí sluníčko, pila jsem džus a tu a tam ukradla něco ze stolu. Otec najednou přijel a položil dort na stůl. Otevřel ho a já jsem se šla hned podívat. Byl nádherný. Byl sice jednopatrový, ale i tak mi to nevadilo. Hlavní je, že je celá rodina spolu a nejen rodina.

Hned potom přijela i Klara s Kamilkou. Hned jsem k nim běžela a to malý mrně čapla do ruky, abych ho objala.

"Ahoj Kamčo," zvolala jsem a položila jí na zem, "no ty už jsi velká holka! Ty rosteš do krásy."

Ta se začala tak strašně smát a povídala si se mnou o nejrůznějších věcech. Jak má novou panenku, a že nedávno byly s mamkou na pouti. A taky, že se těší do školy. Pak jsem hned objala sestru a šly jsme si sednout ke stolu.

Celý den byl pohodový, oslava se protáhla skoro až do jedenácti hodin do večera a kdyby ostatní neměli tak dlouhou cestu zpátky, tak by tady zůstali až do rána. Byla to pěkná oslava a příště bude mít narozeniny malá Kamilka.



֎֍֍֍



Seděla jsem zrovna v pokoji. Znovu. Od té doby co jsem si úplně změnila směny, mám o hodně víc času a jelikož jsem na to nebyla zvyklá, trávím je vysedáváním v mém pokoji. Pokud tedy neběhám, nedělám něco doma, tak jsem potom buď na zahradě a nebo si čtu. Prostě a jednoduše se nudím. Strašné si to přiznat, ale je to tak. Bohužel. Zrovna jsem listovala nějakým časopisem, když jsem slyšela, jak se otevřely dveře a do nich nakoukla mamka.

"Můžu s tebou mluvit?"

"Jasně," sedla jsem si víc pohodlněji do postele a ukázala, aby se mamka posadila, ta chvilku koukala, ale pak zakroutila hlavou.

"Pojď dolů."

Co se to tady k sakru děje? Zvedla jsem se a šla pomalu za mamkou. Měla jsem srdce až v krku, ruce se mi zase klepaly a nevěděla jsem co se děje. Sešly jsme schodiště až dolů do obýváku. Tam seděl na gauči otec, vedle něj byli i nějací dva chlápci v černých oblecích, v jednom uchu měli sluchátko a na očích měli černé brýle. Oba byli vysocí a statní. Připomínaly mi ty chlápky z toho filmu - muži v černém.

Děsivé.

Vedle nich stál nějaký muž. Tak ten byl ze všech nejdivnější. Vypadal jako nějaký ředitel malé společnosti. Jako knihovník. Měl takové to staré sako s kalhotama, co vypadá opravdu děsně a poslední byla nějaká mladá policistka.

Zastavila jsem se uprostřed místnosti a už teď jsem si přesně rozmýšlela co řeknu. Netušila jsem, ale proč tu jsou. Byla jsem vyděšená a přemýšlela jsem, co jsem všechno za svůj život udělala.

"Co se děje?" zeptala jsem se.

Dívali se na mě všichni jako kdybych vyvraždila půl zeměkoule a nebo snad provedla něco jiného v monstrózním měřítku. Nadechla jsem se. Podívala jsem se na otce Franka a na mamku Jaequeline.

Mamka se narodila ve Francii, ale po tom co potkala mého otce, tak si ho i vzala a potom jsem přišla na svět já. Přestěhovali jsme se potom všichni do Německa, odkud pochází můj táta a tam už zůstali. Líbilo se mi tady, je tady plno krásných jezer a všichni tady jsou tak přátelští.

Tedy až na pár případů.

"Kim Lebenster?" zeptal se ten muž s tím otřesným oblečením.

"Ano?" zeptala jsem se, podívala jsem se na oba rodiče a opřela se o zeď.

"Vaše matka nás zavolala, Kim. Neberte jí špatně, měla o Vás jen strach. Jen mi prostě odpovíte na pár otázek a pak klidně půjdeme. Nic těžkého to není."

Nadechla jsem se: "Ale stále nechápu o co jde."

Chvilku mlčel, ale poté se zvedl. Měla jsem strach a nepochybuju o tom, že tohle bude něco velkého.

"Vy moc dobře víte proč jsme tu, slečno Lebenster." řekl a přišel ke mě trošku blíž.

Podívala jsem se na matku a snažila se být klidná. Jediné co mě napadá je, že mluví o Damienovi. Nic jsem ale neřekla, snažila jsem se, aby na mě nešlo nic poznat a dávala jsem si pozor. Jak se to vůbec mohla dozvědět?

Není absolutně možné, že by o tom věděla! To je vyloučeno!

"Fajn, odpovím Vám na všechny otázky, pokud to bude v mých silách."

Ten přikývl: "To jsem rád. Posaďte se, slečno."

Zakroutila jsem hlavou a ten pokčil rameny.

"Kolik vám je let, Kim?"

Nadechla jsem se: "Dvacet."

Přikývl: "Máte sestru, nebo bratra?"

"Sestru."

"Starší, nebo mladší?"

"A k čemu je to sakra dobrý?" začala jsem být pěkně naštvaná. Nechápala jsem proč se mě ptá zrovna na tohle, ale už jsem z toho byla úplně vyřízená. Matka se na mě najednou podívala tak divně. Přišlo mi jako kdyby mě nenáviděla a tak jsem se koukla na otce. Ten vypadal neutrálně. Opravdu jsem nevěděla co dělat. Byla jsem v koncích a už toho mám vážně dost.

Ten se na mě se zájmem podíval: "Odpovězte slečno."

"To je nějaký vtip, nebo nějaká studie? Pokud ano tak tyhle otázky Vám s radostí zodpoví i moje matka," zasyčela jsem, "já mám totiž hodně práce a nemám čas tady řešit takový blbosti."

Otec se na mě ostře podíval: "Matka to nemyslí zle, Kim. Nebuď na ní tak hubatá."

"Já vím že ne, ale zkrz pokutu za parkování tu určitě nebudou, že ne? A já fakt netuším co se děje. A navíc nic jsem neudělala, já mám svědomí čisté, takže já se s klidem zase uklidím do svého pokoje!"

"Kim," řekl ten s tím strašným sakem, "jmenuji se Hans a budu k Vám upřímný. Jsem z IOG, zajímáme se o mezinárodní věci. Vaše matka nás zavolala, protože se o Vás bála. A pokud půjdete s námi, vyslechneme Vás u nás kanceláři. Poté Vás zase odvezeme zpět."

Dala jsem si ruce před sebe a zapletla je: "A když odmítnu?"

"To by jste určitě nerada," ukázal hlavou na mé rodiče, "určitě nechcete, aby se jim něco špatného přihodilo, že ne?"

Takže on mi jako vyhrožuje? Potom mávl rukou ke dveřím. Tak tohle bylo už hodně divné. Sakra jsem jistě v háji. Proto mě Damien prosil, abych to nikomu neříkala, a abych to s nikým neřešila. Věděl to a varoval mě. Kde je sakra teď, když ho potřebuju? Co jim mám říct, když se budou vyptávat? Je mi jasné, že mě domů už nepustí, nadobro tam zůstanu a budou se mě vyptávat tak dlouho, dokud mě nezlomí. Ten chlápek v tom saku ukázal na ty chlápky v černém a ta policistka se najednou zvedla.

Zvedla jsem ruce: "Půjdu sama! Fajn. Jdu."

Všichni ostatní se zvedli a šli jsme pomalu pryč. Otec a matka nic neřekli. Nevím kde jsem udělala chybu, bylo mi do breku a takovou zradu jsem opravdu nečekala. Bylo to jako kdyby vám píchla nůž do zad a ještě s ním zatočila. Ne, bylo to ještě horší. Jako kdyby vzala moje srdce a rozbila ho na kousky střepů. Takové jednání jsem u matky ještě neviděla a o to mi to bylo víc líto.

Sešli jsme schody, prošli zahradou až před dům a policistka mě vsunula do auta. Sedla jsem si na zadní sedačku, ona si sedla vedle mě a dopředu si sedli muži v černém. Nevěděla jsem co se mnou bude. Já nepromluvila ani slovo a oni se mnou taky nemluvili. Trvalo to snad celou věčnost než jsme dojeli na místo. Byla už tma, ale svítil měsíc.

Vytáhli mě z auta a vedli do nějakého domu. Tam mě posadili na nějakou židli v místnosti a všichni si sedli naproti mě. Byl to nějaký opuštěný dům, široko daleko nikdo nebyl, jen já a oni. Jinak byl všude les a louky.

Došlo mi, že je to tak jak jsem si myslela! Žádné, že mě odvezou k nim. Oni mě budou mučit tady! Panebože!

Ten muž v tom strašným oblečení se postavil a stoupl si přede mě.

"Omlouvám se, Kim. K nám je to strašně daleko a navíc Vás potom chceme odvézt zpět. Bylo by to ještě delší, pochopte."

Nežrala jsem mu ty jeho kecy, ale raději jsem přikývla jako že chápu.

"Kim, je nám to líto, že jsme museli být až takový, ale jinak to nešlo. Budete v pořádku, nebojte. Jen nám povězte pravdu. Potkala jste v dohledné době někoho nového?"

"Potkávám spoustu nových lidí. Pracuji na kase v jednom obchodě, takže za den tam projde spousta lidí."

"Potkala jste někoho mimo naší planetu?"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se ti nová kniha Ł niesse mui?

Ano
Nevím
Ne

Komentáře

1 Niana Niana | E-mail | Web | 13. ledna 2017 v 13:09 | Reagovat

Nádhera! Líbí se mi, jak píšeš třeba o úplně normálních věcech a najednou se to ,,zvrtne". Hlavně poslední věta =D, sama nevím, co bych řekla :D.
Určitě pokračuj!
P.S.: když jsem chtěla dát mojí a tvojí ikonku do volitelného boxu v menu, musela jsem je zmenšovat, ale když to pak uložím, zase se to zvětší - poradíš? :'D

Měj se =)

2 Tesa Tesa | E-mail | Web | 14. ledna 2017 v 19:18 | Reagovat

Ahhhh ja mám toľko otázok!! Čo sa stalo? Ako to, že to vedia? Čo sa stane? Ahh to je príliš napínavé! Ten dej sa začína stupňovať a ja ho úplne milujem, som straaašne zvedavá, milujem Kim a jej podrezaný jazyk... Ah jaj. Čo len budem robiť do ďalšej kapitoly...

3 kelly145 kelly145 | Web | 15. ledna 2017 v 20:33 | Reagovat

Tak to je výborný koniec! Rýchlo ďalšiu!

4 Cherry Blossom Cherry Blossom | Web | 16. ledna 2017 v 10:56 | Reagovat

[1]: Díky :D To jsem prostě já no :-D

[2]: No, děkuju :-D  O_O . Nikdy bych nevěřila, že se to bude lidem tak líbit :-). Toho bude ještě víc :))

[3]: Díky! Další je naplánovaný na 20. ledna :))

5 C.V.OK. C.V.OK. | E-mail | Web | 27. ledna 2017 v 19:51 | Reagovat

Christina Perri - Arms. Dobre. To je dosť lepšie ako Ariana Grande. Naša hrdinka nakoniec nemá tak beznádejne hrozný hudobný vkus :D
hej tak tá oslava narodenýn je teda krásna idilka! ja by som takú úžasnú rodinku tiež chcela. hm. závidím jej...
počkať, možno ani nie. čo že to jej mamina spravila? a odkiaľ o tom vedela? a pečo je razu taká chladná? čo sa to tam deje? to predsa nemyslia vážne, že sa vyhrážali jej rodine! fúúúúha. to je pekný prúser. muži v čiernom xD máš smolu, ako dich ďalej vykresľuješ, aké drsné charaktery im pripisuješ. ja mám proste pred očami celý čas týc komikov z Muži v čiernom. A toho vedúce mám za mopslíka  xD xD xD Do budúna teda pozor a prirovanania - je to dvojsečná zbraň. Buď originálna ;) No a ja sa idem vrhnúť na pokračovanie (jediná výhoda môjho časového sklzu - že už je pokračovanie, inak by som si zistila, ako funguje to Samarine preliezanie cez obrazovku v Kruhoch, a za ten odporne useknutý koniec ti niečo naozaj škaredé spravila!)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama