Ł niesse mui - 2 kapitola (2/2)

20. ledna 2017 v 11:41 | Cherry Blossom |  Ł niesse mui - kapitoly

Do háje! A co teď?

Začala jsem se smát: "Neříkejte mi ani ze srandy, že myslíte UFO!"

"Buďte upřímná, Kim."

"Jsem," pokrčila jsem rameny, "normálně denně potkávám upíry, čarodějnice, vlkodlaky, matka je bohyně a otec je Ježíš Kristus."

Začala jsem se nekontrolovatelně hihňat. Řekla jsem to sice ironicky, ale byl to můj sakra dobrej vtip a když už tady mám umřít, tak se alespoň naposledy zasměju ne?




"Slečno nepřehánějte," řekl klidně, "Vy jste se s nimi setkala, že ano?"

Povzdechla jsem si: "Fakt nevím o čem to mluvíte."

Damiene tak tohle si pěkně vypiješ. Že jsi nehodlal havarovat o pár tisíc kilometrů dál, klidně někam do pouště, kde by tě zahrabal písek a už nikdy by tě nikdo nenašel.

"Už pár měsíců nám tady lítá UFO, Kim. Všimla jste si toho?"

"A já měla za to, že podle novin a dokumentů tady lítá UFO pořád. Tak proč se nezeptáte někoho jiného?" zvedla jsem obočí.

"To byla kamufláž, nic víc než lidský výmysl, ale tohle je opravdové a už je to opravdu nebezpečné. Prý jste s jedním z nich přišla do styku právě Vy."

"To bych o tom asi musela něco vědět ne? A kdybych to věděla, myslíte že bych si to nechala pro sebe? Že bych Vám to neřekla? Takovou věc bych si určitě nenechala pro sebe. Takže, je mi líto."

Rozhodla jsem se, že to neřeknu a to ze dvou prostých důvodů. Na co bych jim to měla všechno vyprávět já a za druhé, nemůžu. Dala jsem Damienovi slib a ten také dodržím.

Zvedl se a naštvaně bouchl do stolu: "Řekněte nám co tady k sakru dělají! Co chtějí!? Proč?!"

Lekla jsem se, ale potom jsem se uklidnila.

"Opravdu nevím o čem to mluvíte!"

Najednou se také uklidnil: "Vlastně je nám úplně jedno jestli to víte, nebo ne, Kim."

"Takže mě odvezete domů?"

"Zabít." řekl Hans a já na něj udiveně zírala.

"Řekl jste, že mě pustíte! To nemůžete! Ty zasranej parchante!" zasyčela jsem.

"My můžeme všechno, slečno Lebenster. Snad si nemyslíte, že po tom všem vás pustíme, že ne?"

Zírala jsem na něj, pohnula se drobet na židli a přemýšlela jak jen dneska vyváznu. Já dnes umřít fakt nechci!

"Nedělejte to! Vždyť jsem nic neudělala!"

Mlčel, potom se otočil a jen tak odešel. Ten jeden muž v černém tam zůstal, jinak ostatní odešli. Volala jsem za nimi a byla fakt naštvaná. Najednou ten muž v černém zvedl pistol a namířil na mě. Ani nevím kde se to ve mě vzalo, ale pár hodin na lekcích boje, se mi dnes vskutku hodily. Rychle jsem vyskočila ze židle a než stihl vystřelit, přeskočila jsem stůl, odstrčila jsem jeho ruku, takže kulka proletěla přímo vedle mě. Pistole se poté dostala až ke zdi. Nakopla jsem ho přímo do rozkroku a napřáhla se, že mu vrazím pěstí, ale víc jsem nestihla. Vrazil mi takovou facku, že jsem odletěla ke zdi. Přímo ke zdi, kde byla ta pistole.

Najednou se to seběhlo strašně pomalu. Oba dva jsme se na sebe podívali a on se ke mě rozběhl. V mžiku jsem vzala pistol, namířila a zavřela oči. A pak jsem slyšela jen výstřel.

Nikdy jsem nikoho nezabila, nikdy jsem se ani takhle doopravdy neprala. Srdce mi tlouklo jako o život, ale potom mi došlo, že ten kdo vystřelil jsem nebyla já, ale někdo jiný. Slyšela jsem, že střela od kulky nemusí nutně bolet a tak jsem dostala strach. Je možné, že někdo střelil mě a tím jak jsem v adrenalinovém stavu, kulku prostě necítím? Je to možné?

Bylo tady ticho, tma a bála jsem se oči otevřít.

Umírám?

Uslyšela náhle další výstřel a poté dalších několik daleko od nás. Jasně teď to dávalo smysl a doufám, že to vážně nejsem já. Zvedla jsem víčka a zamžourala. V mém úžasu byl ten chlápek na zemi v tratolišti krve. O můj bože! Zvedl se mi mírně žaludek, ale byla jsem vděčná, že takhle neležím já. Vedle mě stál nějaký neznámý chlápek. Znovu jsem uslyšela výstřely daleko od nás a pak ticho. Někdo mě rychle zvedl ze země.

"Jste v pořádku, slečno Lebenster?" zeptal se mě ten strašně fajn chlápek vedle mě.

Co se to tu k sakru děje? Kde se tady najednou vzal a jakto, že nejsem po smrti?

Neptal se mě na odpověď, jen mě chytil okolo pasu a já se zavěsila na jeho rameno. Dovedl mě ven a tam už jsem si všimla, jak se k zemi snáší obrovský letoun.

Damien!

Letoun byl obří! Byl větší než ten v lese, o hodně větší kopie a já jsem si ho mohla alespoň lépe prohlédnout. Měl takovou matně našedlou barvu, byl to takový velký oválný tvar, ale vzadu byla obří rampa, takže vzadu to vypadalo, jako kdyby byl useklý a hned jak se snesl na zem, spustil podél sebe tři nohy a dosedl na zem. Letoun osvětlil jak nás, tak ještě celý dům a dost velký kus okolo. Vypadalo to monstrózně. Pak se otevřela obrovská rampa a skončila skoro až u nás. Tohle snad není možné. Já určitě sním a nebo jsem mrtvá. Jasně jsem mrtvá.

Damiena jsem poznala hned. Toho bych snad poznala i poslepu. Nevím jestli jsem ho měla radostí obejmout a nebo mu dát na uvítání rovnou pěstí, i když by si to jistě zasloužil, ale rozhodla jsem se být hodná. Přišli ke mě všichni, utvořili okolo mě kruh, Damien ke mě hned přišel a objal mě. Pevně jsem ho chytila a byla strašně ráda, že ho vidím. Zjistila jsem, že krásně voní, jako kdyby zrovna před pár minutama vylezl z vany.

Odtáhl se a prohlédl si mě od hlavy až k patě: "Jsi v pořádku?"

Přikývla jsem a pak jsem se usmála: "Jo, záhadně jsem byla zachráněna. Děkuju."

"Moc záhady v tom není, Kim," mrkl na mě pobaveně.

Nestihli jsme si víc říct, protože se vedle nás sesunul ten chlápek v tom děsným obleku, vedle něj padla na kolena i policistka a nad nimi jsme stáli my, jako nějací machři. Bylo nás najednou hodně oproti těm třem. Dohromady nás bylo deset.

Páni, teď bych si do toho nevkusníka mohla i kopnout.

"Prosím, nezabíjejte nás." škemrala ta policistka.

Hans se na mě potom podíval: "Já to věděl, věděl jsem to!"

Měla jsem tendenci ho kopnout do hlavy. Chtěl mě zabít, tak proč ne?

"Nemám právo a ani nejsem jako Vy, abych tady někoho zabíjel," řekl najednou Damien klidným hlasem, "jsem zde jen kvůli mírové smlouvě a co opravdu nechci je, abych rozpoutal válku kvůli pár bezohledným lidem, kteří neví jak se chovat k ostatním."

Sakra! Škoda. Tak příště.

"Zatkněte je," zavelel Damien a ostatní je odvedli do letounu. Ostatní šli s nimi, ale já zůstala stát a tak se Damien také zastavil. Ty tři co s ním vyšli z letounu se ale zastavili, tudíž na nás čekali a tak jim jen ukázal, že můžou jít, ti nejdřív nechtěli, ale pak nakonec poslechli. Damien si stoupl přede mě a zůstali jsme tam nakonec sami.

"Jsi v pohodě?" zeptal se mě.

"Já jen..." nevěděla jsem jak to říct.

Byla jsem najednou bezdomovec. Nemůžu jít domů. Mamka by je na mě znovu zavolala a kdo ví, kdo je do toho ještě zapletený. Jenže mám tam všechny věci a nemůžu tím pádem ani zavolat kamarádce. Co teď budu dělat? Oni mě jednoho dne zabijí, já to vím. Jsem někdo kdo jim kazí plány, jsem někdo kdo ví až příliš a to je špatně. Pro ně je to špatně.

"Moje matka je zavolala, Damiene. Já.." zašeptala jsem.

Povzdechl si: "Já vím. Je mi to líto, Kim. Udělám vše co je v mých silách, abych ti pomohl."

Položil mi konejšivě ruku na rameno a chtěla jsem tady začít brečet. Moje matka mě zavrhla, otec nic neudělal a ještě k tomu jsem utekla o vlásek smrti! To je dnes den. Znovu mě objal. Cítila jsem se u něj tak bezpečně, nevím jak je to možné, ale jeho jsem měla snad raději než všechny lidi, na tomhle podělaným světě. Kromě teda mého zbytku rodiny, i když sama nevím, jestli by mi někdo z nich vlastně dokázal pomoct.

Odtáhli jsme se a já jsem se na něj usmála: "Děkuju ti."

Chytil mě okolo ramen: "Není za co. Pojď, jdeme dovnitř."

Nevím jestli mě v tu chvíli přemluvil jeho dotek, nebo jeho klidný hlas a nebo únava, ale já jen přikývla a šla s ním. Dovedl mě po rampě nahoru a na to, že jsem ještě před pár minutami neměla na nic náladu, neznamenalo, že bych jí neměla teď a tak jsem si pořádně prohlédla ten letoun zevnitř.

Bylo to úžasný. Přímo napravo bylo velký obdelníkové okno, kterým jste viděli ven, přimo naproti byl velký gauč a naproti tomu skleněný konferenční stolek. Po stranách byli dveře do dalších místností. Vše bylo v takové tmavě šedé barvě a vypadalo to úžasně. Přímo naproti byla obrovská obrazovka na které běhala taková modrá tečka, odrážela se od rohů a za sebou nechávala mírný ocásek, přesně jako kometa.

Ty tři co mě unesli, tady už nebyli a ti zbylí tři z Damienovi posádky odešli někam do místnosti. Rampa se za námi najednou zavřela a tak jsme vešli víc dovnitř. Bylo tady jen sedm lidí, tři muži, dvě ženy a my dva. Až teď jsem si všimla, že jsou si nějak podobní.

"Tohle je Tony, Berk, Liami, Saria a Daria. Jsou to strážci, Kim."

Všichni se uklonili a usmáli po zmínění jejich jména.

"Strážci?" zeptala jsem se.

Damien mi zvedl ruku a vyhrnul rukáv, aby našel náramek. Pak se na mě podíval a usmál se.

"Ano. Věděl jsem, že ti tady bude hrozit nebezpečí tím, že jsme se potkali. Proto jsem ti dal tenhle náramek. Potřebovala jsi ho a pravda je taková, že jsou v tom náramku ukrytí po dobu, než tě někdo ohrožuje na životě."

"Proto se tam tak najednou objevili?" žasla jsem.

"Ano.´´

"A není to tam pro ně nepohodlný, nebo tak? Nedokážu si představit být v tak malým náramku."

"Tak toho se obáváš marně," usmál se Damien, "prý je to tam super."

Všichni se usmáli a mě se ulevilo. Nechtěla bych aby se kvůli mě někdo těsnil v malým náramku.

Přikývla jsem. Okey, věřím mu.

"Pojď ukážu ti pokoj, kde se můžeš prospat."

"To je v pohodě."

"Neboj, nedvezeme tě násilím a nebudeme na tobě dělat žádný pokusy." řekl a potom se zakřenil: "I když ne, že by jsme nemohli."

Pěkně si ze mě utahoval a já ho jemně šťouchla do ramene. Měla bych mu dát spíš pěstí a nebo ho kopnout do kolene.

"Haha," zasmála jsem se, ale stejně jsem s ním šla do nějakých dveří. Tam byla velká prostorná postel, se stolkem a nějakou skříní. Vypadalo to tak útulně.

"Je to tady zařízený tak, aby jsme tady dokázali být i pár dní." řekl potichu.

"Vypadá to úžasně," sedla jsem si na postel a opřela se o železnou zeď. No nevím jestli je ze železa, ale vypadalo to tak. Na to se ho taky potom musím zeptat.

"Velice děkujeme za pochvalu," zaculil se.

Usmála jsem se a v tu chvíli jsem zívla.

"Už půjdu. Vyspi se dobře a zítra si popovídáme," řekl a já přikývla. Popřála jsem mu dobrou noc a on pak za mnou zavřel. Nevím jak to věděl, ale byla jsem děsně unavená. Všechno to na mě nějak dolehlo a já jsem byla ráda, že jsem se mohla v klidu jít vyspat. Skopla jsem boty vedle postele, sundala si kraťasy a lehla do postele. Byla strašně pohodlná a tak jsem hned usla.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Niana Niana | E-mail | Web | 20. ledna 2017 v 16:05 | Reagovat

Úžasný! Strašně se mi to líbí. Už jsem se nemohla dočkat dalšího dílu, ale je to tadýýý!
Ale wow - ta její ironie, jejich krutost... je to jen o tom, jak je u nich a pak přiletí Damien, přesto to dokážeš napnout a celkově zlepšit. Akorát tam máš několik pravopisných chybek ;)
Měj se

2 Jitka Jitka | Web | 21. ledna 2017 v 9:56 | Reagovat

Perfektní díl, moc pěkný. Chybky nevadí, ty neřeším....

3 ┼Nemessis mor Morticie ┼ ┼Nemessis mor Morticie ┼ | Web | 22. ledna 2017 v 4:45 | Reagovat

Super díl.. ;-)

4 Tesa Tesa | E-mail | Web | 22. ledna 2017 v 15:18 | Reagovat

Awww Damien prišieeel ❤ Kim je poriadne super baba, ako odzbrojila toho s pištoľou... Chvíľu som si vážne myslela, že ho postrelila ona, alebo že niekto postrelil ju... Ale ukázalo sa, že ju nakoniec zachránili ^^ A navyše ľudia z náramku!! To by ma ani nenapadlo, znie to naozaj super, mať v náramku vlastnú ochrannú gardu. Neviem sa dočkať pokračovania, lebo nemám potuchy, čo sa teraz bude diať... Už sa to poriadne, poriadne rozbehlo a som strašne zvedavááá ❤

5 Cherry Blossom Cherry Blossom | Web | 23. ledna 2017 v 16:58 | Reagovat

[1]: Niano, moc ti děkuju! Moc si toho vážím :)) Jsem ráda, že se ti to líbí :)

[2]: Jéé, nová čitatelka 8-). Moc díky za komentář :-).

[3]: Dík :)

[4]: Teso, moc, moc díky! :-D. Jo, pěkně ho dostala. :-D

6 kelly145 kelly145 | Web | 25. ledna 2017 v 8:04 | Reagovat

Moc sa mi to páčilo :) teším sa na ďalšiu kapitolu

7 Niana Niana | E-mail | Web | 27. ledna 2017 v 19:21 | Reagovat

Ahojky, prosím mrkni na mail :D

8 C.V.OK. C.V.OK. | E-mail | Web | 27. ledna 2017 v 20:47 | Reagovat

Hej, Kim má vysoko vyvynutý zmysel pre humor xD Ten úvod konverzácie - dobre ty! :D Pobavilo.
Ten zvyšok teda už veľmi nie.
Oni ju chceli vážne zabiť? Špeciálna tajná organizácia ju chela odkrágľaovať? Len pre to, že im to nepovedala? Hm. žiadne mučenie? Sérum pravdy? Detektor lži? Čo to do psej matere bolo zač? :O A kde je náš hrdina, pán D.? Nehovor mi, že si ju nestráži... Že ju má fakt v paži. Toto je tá správna časť filmu kedy má rozraziť dvere a....
"strašně fajn týpek". ok beriem aj toto :D
a heleee v závese náš neohrozene sexi pán D! a vonia ako keby práve vyšiel z vane. ooo, náááš miláááášek. nááááš Šampóóóónek :D
Oh, obdivujem jej sebaovládanie, ja na jej mieste by som si teda do toho nevkusníka, čo sa ma znažil zabiť, teda rozhodne VIAC než len kopla! Váľal by s av hektolitroch vlastnej rvy. Minimálne.
Oooooh! A to, čo teraz vypychnem, by si mala použiť ako nejaké motto poviedky, mala by si to pridať do anotácie ako úrivok alebo niečo, lebo to krásny vystihuje, o čo sa v diele jedna:
"Moje matka mě zavrhla, otec nic neudělal a ještě k tomu jsem utekla o vlásek smrti! To je dnes den."
Hej! Akožno nadšenec sci-fi neskonale obdivujem tvoj opis vnútra lode. Tak... Prosté, jednoduché a pohodlné! wow! To som od zásahového letúna nečakala :D  A akožto fanatika, by ma zaujímalo, čo za funkciu na panely má tá roztomilá kométka s ocáskem :3
Ha! Náramok! JA som hovorila, už keď ho dostala, že to nebude len tak.... Muhahaha! Som dobrá! Mala som si ísť podať športku, keď mi vtedy tak šla karta... Sakra. :D
Oh wait. POčkať. Ako. Ty srážci. Boli v náramku? Ako... Ako to myslíš V? :O *má sánku až po zem* Nemôžeš to prosím prosím prosím trošku viac rozpísať? S tým som sa ešte nestretla. Si originál došľaka! :O  kombinovať sci-fi  a mágiu takéhoto kalibru, kde sa na teba hrabú Hviezdne vojny a ich Sila? Toto je niečo! Wow.
Hej, on je taký ňuník jeden <3 A ona by ho furt iba mlátila... JA by som to teda spravila naopak - ja by som nechala jeho, nech mi namláti :D
Ale nie. Just for fun. Už mi hrabe. To si nevšímaj. Každopádne, ďakujem za neopakovateľné počteníčko a želám veľa zdaru a inšpirácie pri tvorbe pokračovania! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama