Téma týdne: Kdybych se rozhodla jinak

1. ledna 2017 v 11:32 | Cherry Blossom |  Téma týdne
Přátelé, čtenáři, či jen náhodní návštěvníci,
je tu znovu TéTéčko a jak jinak na téma: "Kdybych se rozhodl jinak."
Neumím psát články jak jiní přispěvovatelé, na ostatní lidi, ale často píši o sobě, protože je to pro mě mnohem lepší. Tento článek píši v pátek a jelikož je často přednastavuji, aby se nesetkaly dva články za jeden den, tento vyjde v neděli :)

Co mě napadne při tématu: "Kdybych se rozhodl jinak."?
Netuším co přesně to je. Plete se mi to, můj mozek to zpracovává a nastává věta s nadějí: "Co by kdyby."

Máte to také tak?

Co by bylo kdybych nešla na školu s oborem kuchař-číšník, ale šla kam mě srdce vedlo už od začátku? Ke koním?
Chtěla jsem pracovat, trénovat a starat se o koně. Bylo to mé přání, má srdcovka a milovala jsem to. Omyl. Miluji to stále. To když čistíte koně, povídáte si s ním, dáváte mu sedlo, pracujete s ním v kruhovce, nebo se jedete podívat na parkurové závody. Je to vášeň, je to něco co potřebujete a co, pokud to nemáte už dlouho, vám to chybí. Třeba jako u někoho sex, kočka, pes, motorka, létat v letadle, sjíždět vodu, chytat ryby, nebo jezdit na kole.

Je to něco po čem toužíte, chcete to a děláte vše proto, aby to vyšlo.

V tuhle dobu jsem mohla být někde ve stáji, mohla jsem trénovat mladé koně, a nebo jezdit někomu ostatní koně. Mohla jsem závodit, mohla jsem být už známá a nebo taky ne. Mohla jsem se zahrabat v hnoji, od rána do noci obstarávat koně za minimální mzdu a pracovat jako blbec, bez možnosti si zajezdit.

Kdoví kam bych se dostala, kdybych se tehdy rozhodla jinak. Kdoví.

Další milník byl ten s mým přítelem. Často si říkám, co by bylo, kdybych nebojovala a nechala to tehdy být. Nebyla bych s ním, ale třeba s někým jiným a neměla doteď děti. Nevěřím, že bych otěhotněla s někým jiným. A i kdyby, nebyla bych dost vyzrálá na to, si to mal škvrně nechat. Já vím, jsem sobecká, ale je to tak.

Malou jsem chtěla, bylo to impulzivní, nečekané u celkového mého chování, ale kdybych se dozvěděla, že jsem těhotná dříve, asi bych se s tím jinak smiřovala. Nebyla bych tak připravená, klidná, nebyla bych ze začátku možná ani ráda. Postupně bych ho začala milovat a byla bych určitě ráda, ale začátek by byl asi hodně těžký.

Za další, co by bylo kdybych si všechny ty problémy v dětství brala doslovně a užírala bych se tím? Určitě bych spadla do deprese, chtěla bych se určitě zabít a nechtěla bych tady být. Já ale bojovala. Za každým ošklivým slovem na mou adresu jsem se obrnila, to když se táta hádal s mamkou, jsem se víc utvrdila, že nebudu slabá. Že nebudu jako ostatní, abych žila v depresích, řezala se do rukou a za každým rohem tvrdila, jak jsem slabá a jak moc mi ubližují.

Nenechám jim to sežrat a nenechám je nikdy vyhrát. Nikdy!

Narodila jsem se z nějakého důvodu. To proč jsme tady zrovna my a ne jeden z té miliardy našich sester a bratrů má prostě nějaký důvod! Nemrhejte takovým časem. Jasně, naše planeta jde do pr*, celkově je to tady na houby, imigranti, nepřizpůsobivý sousedi a dalších X věcí, ale nenechte je vyhrát. Nikdy :-)

To proč jste vyhráli právě vy je důvod k oslavám! Nejsi tu navíc, opravdu tady nejsi, protože se příroda spletla a protože tě prostě rodiče udělali kdesi na balíkách. Ne. To, že jsi vyhrál/a právě ty je impozantní a každý rodič, i když je někdy naštvaný, nebo moc zakazuje, to myslí dobře.

Kdysi mi moje máma říkala: "Nechoďte teď ven, bude pršet."

A my se sestrou přesto šly. Neposlechly jsme ji a po cestě zpátky nás zasáhla bouřka jako blázen. My jen v žabkách, kraťasy, tílka a jediné co nám zbývalo, bylo schovat se do kravína, až se to přežene. Dostaly jsme od mámy vyhubováno a od té doby vím, že ať už řekne máma jakýkoliv zákaz, vím, že je to pravda. :) (V tu dobu nám mohlo být kolem 10 let)

Toho bylo samozřejmě víc, ale nebudu vás tady nudit našema hloupostma z našeho dětství. Mé dětství nebylo nijak extra, nikdy jsem neměla bohaté rodiče, aby mi koupili nový IPhone, aby mi k Vánocům dali novou sadu za 5tis od Eskadronu a k tomu tablet jako třešničku na dortu. Nikdy jsem s rodinou nejezdila dál jako do Č. Budějovic, nikdy jsem s nimi nebyla u moře, nebo jinde na cestách.
Máma s tátou se furt hádali, jeden čas jsme se dokonce zbalili a prostě s mamkou jeli pryč (co si tak pamatuju). Nechci tady všem říkat celou mojí historii, ale nebylo to nic hezkého. Opravdu ne.

Ale i když to nebylo růžové, táta s mámou nás milovali a milují. A já je. Když táta v 50 letech umřel, uvědomila jsem si toho tolik, že jsem tomu ani sama nevěřila. Myslela jsem si, že nám furt něco nakazují, kolikrát když se se mnou táta pohádal, jsem byla naštvaná a tolik špatného jsem si myslela.

Teď ne. Čím starší jste, tím víc si uvědomíte. Už ho nikdy neobejmu, už mu nikdy neřeknu, jak moc pro mě znamenal a jak moc jsem mu chtěla poděkovat, že tu pro nás byl. Kolikrát nadával, ale nikdy se na nás nevykašlal a neodešel. Vydělával každý den ty zasraný peníze, aby nás mohl obléknout, uživit a na Vánoce koupit dárky. Dělal kolikrát od čtyř od rána, možná i dřív a vracel se kolem čtvrté z práce, abysme byli spokojení.

Pamatuju na časy kdy si s námi hrával a nejvíc na tu bitvu s kinder vajíčkama. Měli jsme jich celý šuplík a prostě jednoho dne se strhla bitva. Ty posraný žlutý vajíčka byly úplně všude a nejvíc bylo super, když jste s ním dostali do hlavy :D

Pamatuju na to, když nás máma brávala do cukrárny na oběd a to skoro každý měsíc. Pamatuju na to, jak jsme byli bezstarostní a nechybělo nám to nejdůležitější. Láska. I když jsme ji zezačátku neviděli, protože jsme byli usmrkanci, tak by se pro nás kolikrát rozkrájeli, kdyby mohli.

A já si říkám: "Kdybych se rozhodla tehdy jinak." Jak moc by se změnilo?

Asi hodně.

Cherry
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se ti nová kniha Ł niesse mui?

Ano
Nevím
Ne

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 1. ledna 2017 v 12:02 | Reagovat

Ať se ti daří s malou, s partnerem, ať se život vyvíjí podle tvých představ :-)

2 Cherry Blossom Cherry Blossom | Web | 1. ledna 2017 v 12:43 | Reagovat

[1]: Děkuji moc :)

3 Smokie Smokie | Web | 1. ledna 2017 v 22:48 | Reagovat

Nádhernej článek! Brutálně inspirující, měl by být ve výběru nejlepších článků na toto téma ;).
Hodně lidí si neuvědomuje co má a většinou procitnou až když o to přijdou. Krása.

4 kelly145 kelly145 | Web | 1. ledna 2017 v 22:52 | Reagovat

Nech sa ti darí!

5 zugundaprostekunda zugundaprostekunda | Web | 2. ledna 2017 v 0:20 | Reagovat

Čau kurvo, z tvího blogu bleju, ale z mího blogu my stojej chloupke na mojech pyskoch. Nech se tedy ynspyrovat, nafštif mně :-))) Mám rekord za největšý počet onanujícých náfštěvníků

6 Nemessis Nemessis | Web | 2. ledna 2017 v 4:51 | Reagovat

Hodně štěstí přeji do života ;-)

7 Cherry Blossom Cherry Blossom | Web | 2. ledna 2017 v 9:23 | Reagovat

[3]: Moc děkuju! Páni, nikdy bych nevěřila, že se bude někomu líbit :-) .

[4]: Děkuju! Tobě též :-)

[5]: :-D

[6]: Tobě též. :-)

8 Citruštek Citruštek | E-mail | Web | 4. ledna 2017 v 20:52 | Reagovat

Tak toto je článok naozaj o niečom. Prajem ti veľa šťastia a radosti. Naozaj. Každý si to zaslúži a netreba sa pýtať, že čo by bolo keby... Áno, aj ja som sa to tak niekoľko krát sama seba pýtala, ale minulosť človek nezmení, len prítomnosť. Prítomnosť je to podstatné a treba si užívať každú chvíľu a ako si aj ty spomínala, obrniť sa a nenechať si do hlavy natrepať hlúposti. Každý z nás vie, aký je. Každý z nás je výnimočný a má v sebe potenciál.
Čo sa týka tohto nášho sveta, tak deje sa v ňom veľa zlého, ale aj dobrého. Treba myslieť pozitívne a zamerať sa na len a len to najlepšie, aj keď nie vždy máme tie príjemné chvíle.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama