Ł niesse mui - 3 kapitola (1/2)

3. února 2017 v 11:45 | Cherry Blossom |  Ł niesse mui - kapitoly

Jedno vám ale povím. Nikdy jsem se nevyspala tak skvěle jako tady a teď. Večer jsem usla hned, jak jsem lehla do postele a spala jsem tak dlouho, že ani nevím kolik hodin vůbec je. Nevím čím to bylo, ale spala jsem nejlíp za celý můj život a myslela jsem si, že budu mít nějaký noční můry vůči tomu všemu, ale nic.

Povzdechla jsem si. Doteď jsem nemohla uvěřit jak mi to mohla mamka udělat. Vlastní dceři. Kdyby poznala Damiena v reálu, je možné, že si ho i oblíbí. Oblékla jsem si kraťasy a zaklela proč tady nemám víc oblečení. Ještě jsem se podívala do zrcadla a pak jsem vyšla ze dveří ven. Tam byli všichni a kdo se nevešel na gauč, hold seděl na sedačkách vepředu. Byla tam nějaká debata a živě se bavili. Přišla jsem k nim a stoupla si vedle nich.



"Zdravím," usmála jsem se, "jmenuji se Kim Lebenster. Těší mě a děkuju za záchranu."

Oni kývli a někteří z nich řekli, že se nic neděje. Bylo slušností se představit a ještě slušnější poděkovat za tu ochotu. Uviděla jsem tam i toho chlápka, co mě včera zachránil. Byl to Tony. Ten seděl úplně nakraji, vedle něj Berk, Damien, Liami, Daria a Saria. Naproti nim na menších sedačkách seděli ty tři, co šli předtím s Damienem z letounu. Ty jsem ještě ale neznala, ale byla to jedna žena a dva muži.

Liami se najednou zvedl a ukázal na sedačku: "Pojďte se posadit, slečno."

Nejdřív jsem chtěla protestovat, ale když jsem viděla všechny ty pohledy, že pokud to odmítnu, že je pěkně urazím, tak jsem neváhala. Navíc Damien měl zrovna výraz, že by mě asi přiškrtil, tak jsem nakonec musela poslechnout. Doteď se divím, že má na mě takový vliv. Přikývla jsem, usmála se a poděkovala. Pak jsem si sedla vedle Damiena a Dariu. U Damiena mi nikdy nepřipadalo divný sedět, nebo si s ním povídat, ale tady bylo tolik nových lidí, že jsem prostě netušila co a jak dělat.

Tony byl vysoký chlápek, asi kolem pětadvaceti let, měl ostré rysy a vypadal jako kdyby spíš fotil časopis a byl modelem, ne strážcem. Měl hnědé vlasy s takovým tím účesem co vypadá ofina jako vlna z moře. Vypadalo to fakt skvěle. Berk byl úplně něco jiného. To byl pořádnej chlap, spíš jako reklama na pořádný svaly a vypadalo to fakt drsně. Toho bych spíš tipla do ringu co poráží další chlápky raz dva. Nebudu lhát, kdyby na mě zadupal, asi bych před ním utíkala hodně daleko. Liami byl podle mě strašně fajn kluk. Byl to takový ten blonďáček s krásným úsměvem. Nevím kolik mu mohlo být, ale vypadal, že je o hodně mladší než já. Patnáct, nebo sedmnáct? Přesně nevím. Saria měla hnědé vlasy jako já, ale světlejší. Vypadala moc pěkně a připadala mi spíš jako středoškolačka. To Daria byla pravý opak, ta měla nádherné bílé vlasy a vypadala jako padlý anděl.

Damien ukázal na ty ostatní tři: "Jinak tohle je Marco, Aria a Teliam."

Všechny jsem pozdravila a podali jsme si ruce. Marco vypadal jako nějaký ředitel firmy. Byl vysoký, s atletickou postavou, měl černé vlasy a zelené oči. Byl svalnatý a věk bych mu tipla na těch pětadvacet. To Aria byla opravdu nádherná a podle toho jak se na Damiena pořád dívala, bych řekla, že spolu buď chodí a nebo spolu dřív chodili. V srdci mě píchl osten závisti. Hned jsem to ale zaplašila a povzdechla si. Aria by se skvěle hodila k Damienovi a pokud mají být spolu, tak spolu prostě budou. Navíc by jim to spolu slušelo. Aria měla zářivě červené, dlouhé vlasy, mírně kudrnaté a hnědé oříškové oči. Byla hubená a vysoká. Teliam byl drobet při těle, ale nevypadalo to tak hrozně jak by si člověk myslel. Byl menší než ostatní muži, ale zase v něm bylo něco zajímavého. Teliam měl hnědé vlasy, měl také vousy a modré oči. Hodně tmavé modré oči.

"Poletíme pořád podle plánu. Kdyby byl nějaký problém, tak jsem v pracovně," řekl Damien a zvedl se z gauče. Všichni kývli.

Pak se podíval na mě: "Kim. Půjdeš prosím tě se mnou?"

Damien obešel gauč a přiznám se, že jsem si připadala jako znovu ve škole. Přesně jako když vás učitelka vyvolá k tabuli. Zvedla jsem se, skoro všechny oči se na mě zaměřili, já šla potichu za ním, Damien otevřel nějaké dveře a vešli jsme do velké místnosti. Zavřela jsem za sebou a podívala se okolo sebe. Nehledala bych na týhle místnosti nic divného, protože to byla tipická kancelář. Přímo naproti mě stál stůl s židlí, vedle regály, skříňky na nějaké papíry a šanony. A přímo v rohu dvě kožená křesla naproti sobě a mezi nimi dřevěný stolek.

"Posaď se," ukázal na křeslo a do druhého si pohodlně sedl. Přišla jsem blíž a sedla si naproti němu. Ani bych neřekla, ale bylo to tady moc útulné a křeslo bylo krásně pohodlné. Chvilku bylo ticho. Věděla jsem, že si popovídáme a měla jsem plno otázek, ale najednou jsem tak nějak nevěděla co říct. Navíc bych měla mít i strach. Sakra! Vždyť jsem v letadle s úplně cizím chlapem a je jasný, že i kdybych se stavěla na hlavu, nepomohlo by mi to. Vždyť o něm skoro nic nevím!

"Nemáš hlad?"

Aha. Tak tohle mě dostalo. Nestačila jsem ani meknout, prostě nic. Čekala jsem něco zhola jiného, ale otázku na to jestli mám hlad, fakt ne. Ale je pravda, že hlad mám. Než jsem ale stačila cokoliv říct, ladně se zvedl z křesla, prošel místností a s větou, abych chvilku počkala, zmizel. Ehm. Ještě minutu jsem tam nevěřícně zírala a pak jsem si povzdechla. Proč jsem k sakru tak nervózní? Vypustila jsem vzduch z plic a nastražila uši, jestli ho neuslyším přícházet. Víc jsem se uvelebyla v křesle a najednou byl Damien zpět. V jedné ruce držel talíř, v druhé skleničku a nějaký sáček. Položil to přede mě a pak za sebou zavřel.

Víc jsem se podívala na to jídlo, ale neodvážila jsem se ani k tomu, abych otevřela ten sáček. Damien si za chvíli sedl naproti mě, před sebe si položil také sklenici a dolil nám nějaké pití ze skleněné lahve. Pak otevřel ten sáček.

Zarazil se a podíval se na mě. Krve by se v tuhle chvíli ve mě nikdo nedořezal. Připadala jsem si tak hloupě, jako kdybych opovrhovala vším co mi nabízí. Jen to prostě byla nevědomost. To jídlo totiž nebylo nic, na co jsem zvyklá. Byl to prostě něco jako obložený talíř a na tom od něčeho vždy něco. Jenže nic z toho jsem nepoznávala. Prostě nic! A jak to vždycky bývá, když od někoho ochutnáváte něco nového? Něco co jste dřív neměli? Pořád máte v mysli pocit jako, že vám to prostě chutnat nebude, že to bude moc kořeněné, že tam bude málo tohohle a nebo, že to nebude takový jako to znáte.

"Omlouvám se," začala jsem koktat a chtěla jsem teď utéct někam hodně daleko. Sakra taková maličkost a já na tom totálně pohořím! Navíc jsem nevěděla, jak co chutná a k čemu to tak nějak přiřadit. Byla jsem prostě v háji.

"Hej hlavně nešil. Je to v pohodě," podíval se na mě a začal se smát, "ale kdyby ses viděla, jak jsi na to zírala, jako kdyby tě to mělo snad sníst."

Tak teď jsem se začala smát s ním. Myslela jsem, že to bude brát špatně a on to všechno bere s humorem. Smáli jsme se spolu, ale pak se zhluboka nadechl a snažil se tvářit vážně. Pořád měl ale pobavený výraz. Naklonil se víc dopředu a ukázal na sáček.

"Tak a teď vážně. Tohle je pella, je to něco podobného jako vaše pečivo, akorát že je to fakt o hodně chutnější. Nechci se nějak moc vychvalovat, ale už jsem měl tu čest ochutnat pečivo i u vás a já bych neměnil," zakřenil se a já jsem se s úsměvem podívala do sáčku. Vypadalo to podobně jako naše pečivo, ale bylo to víc tmavé, na pellae bylo cosi posypaného a nádherně to vonělo.

Potom ukázal na talíř: "Zde je obložený talíř. Prostě ochutnej a uvidíš co ti bude chutnat nejvíc."

Usmála jsem se a rozkrojila si pečivo. Vzala jsem si jednu půlku a ochutnala postupně všechno a čím víc jsem se blížila ke konci ochutnávání, tím víc jsem byla nadšená. Nejen že to skvěle vypadalo, ale taky to fakt dobře chutnalo! Dala jsem si na pečivo mix toho co jsem chtěla a pak jsem se zakousla. Nechápu kde se to ve mě vzalo, ale bylo to tak výborný, že jsem se s plnou pusou zmohla jen na spokojené ,Hmmm´ .

Damien se na mě koukal pobaveně a já si to parádně užívala. To pečivo bylo fakt hodně dobrý. Ani to nechutnalo jako normální bulka, nebo houska. Ten popis ani neexistuje. Tohle se prostě slovy popsat nedá, tohle musíte zažít na vlastní kůži. Po tomhle si nechám dopravit jen jídlo z jejich planety. I kdyby mě to mělo stát majlant, od týhle doby nechci jíst nic jiného.

"Jsem moc rád, že ti to chutná," usmíval se pořád.

Jen jsem přikývla a dojedla za chvíli první půlku pečiva. Na to, že jsem byla před chvilkou nervózní, tak teď to ze mě úplně opadlo a cítila jsem se fajn. Potom jsem dojedla i druhou půlku a spokojeně se opřela o křeslo.

"Teď poletíme do Bruselu, potřebujeme tam vyřešit pár věcí," řekl.

"Ta pomoc?"

"Ano, ale taky mírová smlouva."

"Mírová smlouva?" zeptala jsem se. Páni, v Bruselu jsem ještě nikdy nebyla.

"Přesně tak. Potom tě můžeme vyhodit kde budeš potřebovat," podíval se na mně.

Mohla bych jet k tetě do Francie. Žije v domku sama a tam bych měla klid. Alespoň bych jí pomohla doma, aby na to nebyla sama. Domů se mi upřímně nechce, protože je matka zavolá znovu. I když, pokud bude mírová smlouva podepsaná, už by mi nikdo nic nemohl, ne? Mohla bych to někdy matce odpustit? Bude někdy den, kdy na tohle zapomenu a bude to zase v pohodě?

"A nebo je tu další možnost," řekl najednou Damien, "a to, že poletíš s námi."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Líbí se ti web?

Ano
Nevím
Ne

Komentáře

1 Niana Niana | E-mail | Web | 4. února 2017 v 22:27 | Reagovat

Ahojky, tak jsem zas nadšená =D. Jenom bych asi místo "hold" napsala "holt", ale nevím =D. Když se Kim smála u toho jídla, když jí Damien řekl, že vypadá, jako kdyby ji to mělo sníst, smála jsem se taky. A jak to teď v půl jedenáctý čtu... Mám nějakej hlad :D... Nepošleš mi na ochutnávku to pečivo? :3
Heh, tak zatím :)
Niana

2 Tesa Tesa | E-mail | Web | 11. února 2017 v 19:19 | Reagovat

Juj no táto kapitola bola supeeer <3 Páčilo sa mi, ako si opisovala to jedlo - dodalo tomu nádych reálnosti a teraz chcem to pečivo ochutnať aj ja :D Navyše ja som jej už vymyslela povolanie - ak sa niekedy vráti trvalo na Zem, založí si ten obchodík, po ktorom tak túžila, a bude predávať ich pečivo a ja ho budem kupovať ^^ To bude biznis.
No a Damien.... Očarujúci, ako vždy :3 Oni sa k sebe náramne hodia, ako kvôli nemu prestala byť nervózna... Awwwwww. A jasné, že zostane s ním!!! Nepôjde k nijakej tete. Zostane s Damienom :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama