Liliana - 3. kapitola

5. února 2017 v 11:29 | Cherry Blossom |  Liliana - kapitoly

Proběhla jsem okolo Tommyho, Johana a i přes to, že na mě křičeli, abych to nedělala, tak jsem naštvaně rozrazila dveře. Rozhlédla jsem se po náměstí, ale nikoho jsem neviděla. Bylo tady ale spousta monster a tak pokud už odešel, což je pravděpodobné, nebude určitě moc nadšený, že mu tady zabíjím zombíky.



"Nebuď hloupá!" chytil mě Tommy za paži, "pojď dovnitř než budeš mrtvá!"

Vytrhla jsem se mu a zasyčela na něj: "Nech mě být. Zalez do nory a schovávej se jako nějaká krysa."

Vytáhla jsem svůj meč, naposled se koukla po ostatních a poté vběhla mezi zombie. Nečekala jsem na to než mě spozorují a tak jsem napadla prvního. Praštila jsem ho do hlavy a než stačil zaútočit, vsunula jsem mu meč do srdce.

Zbytečné. Jen se na mě podíval, napřáhl se a vrazil mi pěstí. Meč jsem chtě nechtě pustila a snažila se zvednout. Ihned jsem tímhle na sebe ale upoutala pozornost. Ostatní zombie se na mě otočily a hned jak mě uviděly, seběhly se ke mně a snažily se mě sundat. Vydrápala jsem se už asi napodesáté na nohy, ale ihned jsem byla znovu sražena k zemi. Možná jsem dokonce na chvíli upadla do bezvědomí, protože jsem o sobě chvíli vůbec nevěděla a když jsem se vzbudila, vláčel mě jeden po tvrdých kamenných kostkách.

Vykopla jsem a snažila se zvednout na nohy, ale bylo jich přespříliš. Nechtěla jsem se vzdát, ale už jsem neměla sílu. Chtěla jsem ostatním pomoct, zachránit je, ale asi jsem byla velice hloupá, jak řekl Tommy. Měla jsem zůstat uvnitř a raději se schovat. Bylo jich na mě tak deset, jedna dívka mi dokonce funěla do ucha, kopali do mě, bili a nezastavili se před ničím.

Naposled jsem se snažila vydrápat na nohy a v tu chvíli jsem ho zahlédla.

Toho kdo tohle všechno způsobil.

Ten kdo může za smrt moji mamky, mého táty a mých přátel.

Ten kterýho zabiju!

Tedy alespoň se pokusím.

Vyrazila jsem zuby jednomu zombie, v rychlosti prokličkovala mezi nimi a po chvilce napadla ženu, co v ruce třímala můj meč. Vytrhla jsem jí ho z ruky a jedním mávnutím jí usekla hlavu. V mém překvapení žena spadla na zem, tedy její hlava a poté i tělo. Na místě se proměnila v prach.

Nemohla jsem uvěřit tomu, co jsem uviděla a čekala jsem na to, až se znovu objeví. Nic se ale nedělo a tak jsem v duchu zajásala. Otočila jsem se na zbytek zombie a rozhodla se, že si k němu prosekám cestu. Ať chce nebo ne, bude mi muset čelit a tomu se prostě nevyhne.

Rozběhla jsem se a dala se do práce. Nevím kde se to ve mně vzalo, ale sekala jsem je hlava nehlava, jen jsem okolo nich poskakovala a jejich hlavy padaly k zemi jako nic. Byla jsem po chvíli celá od prachu, bylo jich čím dál méně a to mě hnalo vpřed. Dál a dál jsem se prosekávala cestou a náhle jsem se zastavila, protože na mě náhle nikdo neútočil, ale vytvořili okolo mě dokonalou uličku.

Co se to sakra děje?

Dívala jsem se na konec uličky a zpozorovala, že jde ke mně rychlým krokem ON. Držela jsem v rukách pevně svůj meč a byla připravena na to, vrazit mu ho do těla, nebo mu useknout hlavu. Když přišel až ke mně, zalapala jsem po dechu, protože jsem opravdu nemohla uvěřit svým očím. To není pravda! To nemůže být možný!

Byl vysoký, pohledný a vyzařovala z něj síla. Měl černé kadeře, tmavé oči, spíše byly černé, ale všimla jsem si, že na sluníčku dokázaly házet odlesky do zlaté barvy. Měl plné rty, silné ruce, pevný hrudník a stál hrdě a vzpřímeně. Nevypadal z tohohle světa a i když jsem ho předtím nikdy neviděla, věděla jsem o koho se jedná.

Byl to muž z mého snu. Nemožné, ale přece. Ta podoba, ten postoj a je tady! Vždycky jsem toužila poznat muže z mého snu, vždy jsem toužila vědět o koho se jedná, ale nikdy bych nevěřila, že tu bude stát. Nikdy.

Vypadal stejně překvapeně a vyděšeně jako já. Nevěděla jsem co si myslet, ale zase jsem nemohla nechat nic náhodě a je jasné, že věřit tomuhle muži nemůžu. I když jsem toužila po tom ho vidět, poznat muže z mého snu a vědět, kdo to je, nemůžu riskovat. Sakra! Doufala jsem, že se potkáme za jiných okolností, třeba ve škole a ne takto! Doufala jsem jako malá naivní holka, že ten sen nic vlastně neznamenal. Ne takhle doslovně!

V tom snu se mě totiž snažil nejdříve zbalit a poté mě bez varování zabil. Bez citů, bez nějakých emocí mě poslal na onen svět a vím, že pokud to neudělám já jako první, bude to on kdo vyhraje. Věděla jsem, že to musím udělat a to co udělal na téhle planetě ho pranic neomlouvá.

"Jak se jmenuješ?" zeptal se náhle a já se tímhle vrátila ze zamyšlení. Už bylo dost očumování. Je čas to ukončit. Hned!

Zvedla jsem meč: "Říkej mi třeba smrt, protože tohle je tvůj konec."

Ihned jsem na něj zaútočila, ale on se stále vyhýbal a tak jsem ho vždy minula. Bránil se svým mečem a pochopila jsem, že je na mě až moc silný a tak to vypadalo po chvíli opravdu komicky. On okolo mě jen ladně tančil, kdežto já vypadala jako vorvaň vyplivnutej na břeh pláže, co se snaží dostat zpět do moře.

Náhle se naše meče zkřížili a lehce mě chytil za zápěstí. Naklonil se ke mně blíž: "Pokud mě budeš chtít zabít, musíš mě také chytit."

Poté do mě strčil až jsem zavrávorala. Než jsem ale stihla chytit rovnováhu už byl pryč. Rozhlédla jsem se a všimla si, že běží nahoru do Černé věže. Černá věž byla postavena v 16. století a sousedí s katedrálou sv. Mikuláše. Dříve byla postavena jako strážná a hlásná věž. V posledních letech ale působila jako turistická atrakce. Neměla jsem sice radost z té výšky, protože jsem měla závratě, ale pokud ho alespoň nechytím, budu před ním vypadat slabě.

Rozběhla jsem se za ním a následovala ho nahoru do výšky 72 metrů. Netušila jsem proč mě vylákal zrovna sem, ale myslím si, že to byla opravdu špatný nápad. Vylezla jsem poslední schody a podívala se okolo sebe, abych ho našla.

Zpozorovala jsem ho jak stojí u římsy, lokty je opřený o kamenné zábradlí a dívá se dolů. Přišla jsem blíž a zadívala se jeho směrem. Opravdu to byl špatný nápad, protože to byla děsná výška a tak jsem se zhluboka nadechla.

Otočil se na mě, zády se opřel o římsu, ruce vložil do kapes a dlouze se na mě zadíval. Netušila jsem o co mu jde, byla jsem už docela nervózní a věděla jsem, že to byl sakra špatný nápad. Musím to s ním skončit co nejrychleji, protože čím dřív to bude, tím lépe pro ostatní.

A pro mě.

Měla jsem ale to štěstí a tu sílu já? Nevzala jsem si na sebe moc velké sousto? Co když to se mnou skončí jako v tom snu? Co když jsem zvolila špatně?

Stiskla jsem v ruce meč ještě silněji, až mi zbělely klouby a rozhodla se, že už to protahovat nebudu.

"Ty víš, kdo jsem, že?" zeptá se náhle.

Zastavila jsem se v činu, co jsem chtěla udělat a přešlápla jsem na místě. Stále jsem držela v ruce meč, rozhodnutá ho použít, kdykoliv budu potřebovat. Mé oči ho sledovaly a vynasnažila jsem se, jak nejvíc mohla, abych to dnes opravdu nepodělala.

Nadruhou stranu jsem netušila, jak myslí tu otázku, na to, že ho znám, ale nechtěla jsem udělat chybu. Není možné, aby o mě věděl, že se mi o něm zdá a tak nechci nic zbytečně prozrazovat. Proto jsem jen přikývla a dál ho sledovala. Když uviděl, že mu nic povědět nechci, odpoutal se od zdi a udělal pár kroků ke mně.

"A já zase vím, kdo jsi ty a co tady děláš," pousmál se a s úsměvem od ucha k uchu a nabídl mi ruku, abych si s ním mohla potřást, "jsem Gabriel a ty?"

Naprosto šokovaně jsem na něj zírala a říkala si jen jedno. Že je to bouda a vylákal mě sem nahoru, aby mě doslova zmanipuloval. Určitě ví co dělá a já nejsem nějaká naivní holčička, co mu padne ihned kolem krku a spřátelí se z nějobávanějším člověkem téhle planety.

"Nejsi moc upovídaná," odvětí pobaveně a ruce dá znovu do kapes. Gabriel poté popošel znovu o pár kroků blíž, abych poté těch pár kroků couvla a udělala mezi námi větší mezeru.

"Hele mám pro tebe návrh," řekl a rukou mávl směrem ven z věže, "tohle vše by nám oběma mohlo patřit, kdyby ses ke mně přidala. Budeš mít cokoliv na co si ukážeš, budeš mít armádu a moc o které jsi ani netušila, že by mohla být."

Mohla bych mít vše, co chci? Opravdu?

Sevřela jsem v ruce meč ještě pevněji: "Mohl bys mi vrátit rodinu?"

Nevěděla jsem, co se mu v tu chvíli honí hlavou, ale na okamžik to vypadalo, že nad něčím usilovně uvažuje.

"Ne," zakroutil hlavou.

Byla jsem najednou naštvaná. Nejdřív slibuje a potom, že ne?

"Tak to se nemáme o čem bavit," odsekla jsem a rozešla se kupředu, abych na něj zaútočila. Mířila jsem silnou ránu na krk, ale vždy se vyhnul a nebo útok odrazil. Byla jsem naštvaná do běla, dál a dál jsem na něj útočila a vypadalo to, jako kdybych nad ním měla náhle převahu. Sice meč odrážel, ale byla jsem vždy o pár sekund rychlejší. Tedy mě to tak připadalo.

Když Gabriel zády narazil na kamenou zeď věže, odrazil naposled útok a poté jsem mečem mířila přímo na srdce. Tak moc jsem ho chtěla zabít, tak moc jsem si přála jeho smrt a tak moc jsem doufala v to, že to bude zase tak jak to bývalo.

Že budu chodit do školy, bavit se s kamarádkami, začala bych si víc užívat a hlavně, oslavila bych své narozeniny. Oslavila bych je s rodinou. S mojí mamkou a tátou.

Teď je vše pryč!

Najednou jsem zalapala po dechu, když jsem naopak já břichem narazila na chladnou zeď a meč mi vypadl z ruky. Gabriel ho odkopl a než jsem k němu stačila doběhnout, prolétl pod kameným zábradlím a spadl dolů.

"Tak se ukaž, Ka Ithaor," postavil se přede mě a pozvedl obě ruce v pěst, aby mi ukázal, že bude boj jen tak. Zadýchaná jsem se mu zadívala po celém jeho těle. U jeho pasu už meč nevisel a to proto, že i jeho dýka, leželi na druhém konci věže.

Navíc jsem netušila co znamená Ka Ithaor, ale budu ráda, když se to vůbec nedozvím a skončíme to.

"Proč ses musel sakra objevit tady!" vyštěkla jsem a dobře mířenou ránou jsem ho zasáhla do tváře. Jeho hlava se odvrátila ode mě a šla ve směru rány. Na okamžik zavrávoral, ale ihned aby nevypadal slabě, tak se znovu postavil a ránu mi vrátil.

A to přímo do ledviny.

Nebudu lhát, bolelo to jako čert, ale rozhodla jsem se mu to vrátit a to stejným dílem. Ledvina za ledvinu.

Zaskučel po mé ráně, rychle si sáhl na bolestivé místo a jeho oči zaplály: "Jsi silná, Ka Ithaor."

"Jdi do prdele s tou, Ka hovno, Gabrieli," zasyčela jsem a vrhla se na něj. Byla jsem naštvaná možná víc, než je zdravé, ale chtěla jsem jedno. Nakopat mu pořádně zadek a potom ho vlastnoručně zabít.

Mířila jsem na obličej, poté znovu na břicho a poté jsem mu vrazila loket do žeber. Vrátil by mi to, kdyby se ke mně dostal a tak jsem se snažila, abych ho vždy překvapila jako první. Jenže byla jsem hloupá a při dalším útoku jsem udělala chybu. Namířil mi to přímo na břicho a poté mě chytil za zápěstí, přetočil a tak jsem byla za ním. Držel mě v pevném stisku a i když jsem chtěla, nedokázala jsem se osvobodit.

"Ale nejsi tak silná jako já, Ka Ithaor," zašeptal mi do ucha.

Jeho teplý dech mi přistál na krku a začala jsem mít husí kůži. Držel mě pevně v náručí a jeho ústa pomalu začala putovat po mém krku.

"Líbí se ti to?" vyzvídá, když se jeho rty setkaly s mou kůží. Mé srdce bušilo o sto šest, celá jsem se chvěla, ale stále jsem byla dost soustředěná na to, abych věděla, že je to jen jeho dobrý tah, na to aby mě dostal kam chce.

Náhle mi pustil ruku ze zad, obešel mě, ale dost blízko na můj vkus a pozvedl ruku, aby mi schoval pramínek vlasů za ucho. Byla jsem náhle volná, měla jsem volné ruce, ale zírala jsem do jeho černozlatých očí, které naprosto zářily.

"Co kdybychom to vymysleli jinak?" pozvedl koutek jeho rtů.

Nadechla jsem se: "Jak?"

"Spolupráce?" zaculil se a přišel ke mně ještě o trošku blíž a pohladil mě konečky prstů po tváři.

"A když budeš potřebovat, jsem tu i pro jiné věci." Nebylo zrovna lehké se soustředit, když stál takhle přede mnou a divila jsem se, že se mi dostal za takovou krátkou dobu do mysli. Ale stále jsem si chtěla zachovat zdravý rozum.

Odtáhla jsem se od něj na bezpečnou vzdálenost a znovu se nadechla: "Tobě ale nelze věřit, Gabrieli."

"A tobě bych snad měl věřit?" procedí zkrz zuby, "nabízím ti tvůj život, za výměnu toho mého, Ka Ithaor. Žádám snad mnoho?"

"Ty už jsi tady svůj život promrhal, po tom cos tady způsobil," vyštěkla jsem na něj a píchla ho prstem do hrudi, "takže tady laskavě nezačínej s nějakými návrhy."

Zvedl pobaveně hlavu: "Bla, bla, bla." Poté se na mě zadíval a ukázal ven: "Myslím si, že mám dost argumentů na to, abych ti ukázal, že si tady můžu taky klást nějaké návrhy."

"Dlouho mít svou armádu nebudeš, protože ti je do jednoho pozabíjím a ty půjdeš na konec," luskla jsem prsty, "a to jako třešnička na dortu."

Chvíli bylo ticho a poté se pousmál: "Jo, dá se říct, že jsem jako třešinka na dortu. Možná mnohem sladší."

Naprosto oněmněle jsem zírala na to, jak si o sobě myslí a chtěla jsem mu vmést do obličeje, že je to blbost, ale uslyšela jsem známý zvuk. Mnohem známější. Oba dva jsme se zadívali na to, jak k nám letí asi čtyři helikoptéry, dole pod věží začal boj mezi zombie a vojáky a všude byl chaos.

"Ka Ithaor," zadíval se na mě a šíleně se zazubil, "tak příště."

Proběhl okolo mě, vzal si do ruky meč, dýku vsunul do pouzdra a poté vyskočil na římsu. Než jsem ale stačila přiběhnout blíž, seskočil dolů a já se zděšením zírala na to, jak dopadl na kamenou zem, ještě vzhlédl nahoru a i když byl daleko, všimla jsem si, že se pousmál. Poté se zaměřil na vojáky a šel bojovat.

Tak. Budu moc ráda za komentáře a názory. :D Gabriel je opravdu docela šílenej a jsem opravdu zvědavá, jak se vám postava líbí. Nebudu dopředu říkat, jestli je na straně dobra, či zla, jestli to hraje a nebo ne. :) Jenom budete opravdu překvapeni a jsem zvědavá, jak se vám to bude líbit dál.
Ps: všimli jste si, že jsem to kvůli vám přesunula? Nacpala jsem to do února, abyste na to nemuseli tak dlouho čekat! ♥
Cherry.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se ti "Liliana"?

Ano
Nevím
Ne

Komentáře

1 Tesa Tesa | E-mail | Web | 11. února 2017 v 23:33 | Reagovat

Juj, konečne Liliana ^^ Poriadne sa to rozbehlo, tento príbeh sa ženie neuveriteľným tempom a vážne sa mi to páči :D A aj Gabriel sa mi páči, mám ho rada :-D Má charizmu a vie ako baliť ženy a dokonca sa už stihol dostať do môjho srdiečka (koho trápi, že je to záporák...). Hlavná hrdinka má poriadne podrezaný jazyk a je dosť odhodlaná a trochu agresívna (ale to potrebuje na boj so zombíkmi) a vážne sa mi páči. Som veeeľmi zvedavá, čo bude nasledovať a ako sa vyvinie to s Gabrielom. Už sa neviem dočkať ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama