Ł niesse mui - 5 kapitola (1/2)

10. března 2017 v 13:07 | Cherry Blossom |  Ł niesse mui - kapitoly

Seděla jsem v něčem co mi připomínalo knihovnu. Bylo tady spousta starých knih, ale dohromady s tou nejnovější technologií a stále se zde ale dbalo na kvalitu. Proto se většina důležitých knih píše stále ručně a stará se o ně jen jedna žena - správkyně Anita. Melissa tu byla se mnou a učila mě. Dnes jsme měli poprvé dějiny, poté mám slovíčka a potom si mám jít zaběhat, nebo zasportovat.


Tušila jsem, že tady budu mít nějaký režim, ale že tady budu mít co dělat od rána až do večera, jsem fakt netušila. Zatím jsem se jen učila, za pár dní jsem chtěla konečně také něco začít dělat, ale Damienovi jsem se o tom raději ještě nezmínila. Včera jsme si spolu povídali, ale potom mě nechal vyspat a odešel. Ráno jsem se s ním ale viděla na snídani a i na obědě. Po snídani jsem měla svůj volný čas jen pro sebe a to proto abych teď drtila do mozku dějiny Trilionu, bitev, válek a královské rodiny.

Melissa se na mě podívala: "Tento kus planety objevil syn mocného Tara. Tar znamená v překladu vznešený. Zabydlel se tady, přivedl si sem i svou manželku a usídlili se zde na tomhle kopci. Tato planeta pak byla pojmenována po něm. Později získávají předponu Tar všichni z královské rodiny, ale dnes už se nikomu takhle neříká, jen samotnému králi."

Sáhla do police a vytáhla jednu velkou knihu.

"Zde jsou všechny rodokmeny královské rodiny, ale i jejich příbuzných," pomalu v ní listovala, "podívejte se do ní. Pokud budete někdy chtít být právoplatný občan, budete muset znát každé jméno a kdo se v čem proslavil. Tohle všechno se učí děti už v raném věku. Takže u vás je to něco kolem šesti let."

Páni tak mladí a už se učí. Prolistovala jsem se knihou a snažila se zapamatovat vše. Nakonec jsem najela až nakonec. Hned jsem tam poznala Damiena. Byly tam i dokonale nakreslené portréty. Uviděla jsem tam i jeho bratra Derecka, matku Echielu a otce Patrossela. Ti dva na konci mi ale někoho připomínali.

Jistě! Byla to ta starší žena, co byla venku a ten muž u ní. Tím pádem to byli jeho rodiče. Kdo je ale potom ta mladá černovlasá žena?

"Poté se sem nastěhovali další obyvatelé a zvolili si, že tady bude jen jeden kdo to bude vést. Tudíž se vybral první syn po Trilionu a tím byl Venos. Venos byl velice dobrý bojovník a při útoku na Trilion jí ubránil. Tehdy proti nim stálo kolem 2 000 bytostí a triliánů bylo pouze 100. Byla to přesila, ale totálně je rozmetali. Venos měl poté syna Xantose," odmlčela se a potom pokračovala, "Triliáni léty získali jak sílu, tak i odhodlanost. Generace po generaci se snaží hlavně o blaho obyvatel, takže je o nás známé, že se snažíme našim lidem hodně pomoct. Řekněte mi Kim, jak to chodí u Vás?"

Vytrhla jsem zrak od knihy a zadívala se na Melissu: "U nás?"

Zvedla obočí a usmála se: "Víte, o vaší planetě jsem se učila hodně dlouho, nějaký čas jsem tam i byla, jako vlastně i na ostatních planetách. Patří to hlavně k mé práci. Proto se s Vámi dokážu bavit o čemkoliv, protože vím jak to u Vás chodí. Máte zavedené školství, chodíte také do práce, platíte daně, berete si úvěry, platíte hypotéky, válčíte, máte obrovská moře a tak dále," odmlčela se a sedla si naproti mně, "chci jen říci, že my tady neděláme věci proti lidem, ale s lidma."

Nemohla jsem uvěřit, že by Melissa cestovala po planetách a učila se od nich. Jak je možné, že se na ní nepřišlo? Stále jsem, ale nechápala, jak zde můžou dělat věci s lidma.

Hned pokračovala: "A co tím chci říct? Že vše nezávisí jen na jednom člověku, ale na většině. Je to takovej malej začarovanej kruh. Když není dobrý vedení - král, tak není ani spokojený obyvatelstvo. Proto se zde snažíme mít vždy tenhle malý kruh kompletní."

"Chápu, jenže co když tenhle kruh nefunguje?"

"Začnou nepokoje, začíná nerovnováha a nastává velký problém. Snažíme se tomu vždy vyhnout, ale také už jsme do toho několikrát a nekontrolovatelně spadli. Jinak řečeno, nastává peklo, slečno Lebenster."

Přikývla jsem: "A co znamená to, že zde děláte věci s lidma?"

"Za prvé se tady neplatí vůbec za nic."

"Jak neplatí?" zeptala jsem se se zájmem.

"Nemáme tady žádné platidlo. Zavedl to vlastně už král Venos, zprvu úplně holý nápad, nikdo tomu nevěřil, že to jde a už je to přes 300 let co takhle žijeme."

"A jak je to možné? Nechybí Vám to někdy?" zajímala jsem se.

"Ne a věřte mi, že je to o mnoho lepší," řekla s úsměvem, "měli jsme tu také zavedené platidlo, ale stávalo se, že ten kdo měl těch peněz víc, využíval toho ve svůj prospěch a to jsme nechtěli. Snažili jsme se to nějak vyřešit, ale nikdy to nebylo tak skvělé a tak Venos stáhnul všechny peníze. Nejdříve se lidi zbouřili, hlavně ti bohatší a byla to dlouhá cesta, ale dokázal to. Zavedl poté následující a to, že ten kdo pracuje, má nárok na vše základní. Jídlo, nápoje, ostatní pochutiny, lékařskou péči a podobně. Bylo to zprvu hodně náročné, ale teď ten systém funguje velice dobře. Můžeme se například chlubit stoprocentní zaměstnaností a bezpečností. Navíc od té doby se zminimalizovali krádeže a vraždy. Také je tu rovnoprávnost, protože zde neexistuje nikdo, kdo by toho měl víc než ostatní a nakonec, je zde největší spokojenost."

"No páni," řekla jsem mezitím, co Melissa přestala mluvit, jen proto aby se nadechla.

"Samozřejmě jsou tu i tací, co jdou proti proudu a občas provedou něco špatného, ale těch je opravdu pomálu. Vždy k tomu byl nějaký vážný důvod a i tyto lidé mají spravedlivý trest," odmlčela se znovu, "dnes už končíme, vrhneme se teď na slovíčka a poté máte volno."

Tak tyhle hodiny mě budou sakra bavit a zajímalo mě co se dozvím příště. Navíc jsem byla nadšená, že jsem měla každý den cvičit a nebo běhat. Prostě cokoliv abych neležela v posteli, ale udržela se v kondici.

Přikývla jsem: "To není problém."

Potom jsme se zvedly a uklidily jsme knihy znovu do polic. Melissa potom vyšla z knihovny a já šla pomalu za ní. Celkově tady bylo učení úplně jiný. Ve škole se vždy probíralo jen jedno, takže když jste měli třeba zeměpis, byl prostě zeměpis, ale tady se Melissa nebála odběhnout od tématu a tak to bylo docela zajímavý. Zajímalo mě kam půjdeme teď, ale ta mě vedla z knihovny přímo do haly. Tam se na mě otočila.

"Zatím se budeme náš jazyk učit tou zábavnější formou. Ukážu Vám předmět, řeknu jak se vyslovuje a Vy se ho pokusíte zapamatovat. Samozřejmě všechny slova najdete i v knize, takže doporučuji každou volnou chviku i na učení."
Přikývla jsem a najednou se Melissa zarazila a rukou mě pobídla, abych se otočila. Poslechla jsem a stoupla si vedle ní. Přímo před námi šel Damien, vedle něj byla Daria a šli přímo k nám. O něčem si povídali, poté si Damien stoupl před nás, ale Daria nás jen pozdravila a šla dál. Také jsme jí pozdravily a Melissa se hned uklonila.

"Tar Arani, přeji krásné odpoledne."

"Damiene," ulítlo mi.

"Také přeji krásné odpoledne." řekl Damien.

Zpanikařila jsem a šeredně jsem toho litovala. Nevěděla jsem co dělat, jestli ho pozdravit normálně a nebo tím jiným jménem. Bylo mi to hloupé. Na jednu stranu jsem ho chtěla pozdravit jménem, ale na druhou stranu jsem ho chtěla pozdravit, přesně jak to udělala Melissa.

Melissa se na mě hned po tom, co jsem to vyslovila podívala a vypadalo to, že je hodně naštvaná a taky zklamaná. Nejvíc jsem se ale obávala, aby na mě nebyl naštvaný Damien. V soukromí jsem se s ním bavila úplně normálně, ale ještě jsme se nedomluvili na tom, jak bych ho měla oslovovat před ostatními. Melissa se mě samozřejmě pokusila zachránit.

"Omlouvám se za slečnu."

"V pořádku, paní Cler," usmál se na ní Damien, když jí skočil do řeči, "to já se Vám velmi omlouvám. Se slečnou Lebenster jsem domluven, že mě může takhle nazývat. Velmi mě to mrzí, měl jsem Vám to říct dříve."

"V pořádku, Tar Arani. Mělo mě to napadnout."

Viděla jsem jak byla Melissa ráda, že se to takhle vyřešilo a já vlastně taky. Nikdy bych nevěřila, že se za mě oba dva tak postaví. Navíc jsem koukala jak puk, na to jak Damien lhal jako když tiskne. Vůbec jsme spolu na tomhle domluvení nebyli, ale to nikdo vlastně kromě nás nevěděl.

"Paní Cler, jestli to nebude vadit, rád bych slečně ukázal naše zahrady."

Koukla jsem se na Damiena. Přišlo mi opravdu divné, že spolu takhle mluvili. Na Zemi jsem ze slušnosti lidem vykala a zbytku tykala, ale v tomhle bylo něco víc. Nemyslím tím, že by spolu něco měli, ale ona s ním mluvila úplně jinak, než jsem zvyklá. V jejím hlase šla slyšet hrdost, úcta, ale i pokora. A divné, že jsem si toho všimla až teď. Všimla jsem si toho jak u Melissi, Darii, Anity, Marca a ostatních.

Zahrady? Chtěla jsem jít, ale ještě mám s Melissou hodinu slovíček. Na zahradu můžeme jít kdykoliv jindy, ty nám neutečou, ale naučit se jejich jazyk prostě musím a navíc chci.

"Tar Arani, se slečnou máme ještě hodinu slovíček," řekla mile.

"Paní Cler, mám teď chvilku čas a přál bych si ho strávil tady se slečnou. Pokud to tedy nevadí. Já jí milerád slovíčka vysvětlím."

Naprosto udiveně jsem se dívala na to, jak Melissa bez sebemenších problémů sklonila hlavu, poté jí znovu zvedla a s úsměvem řekla: "Jak si přejete."

Potom se otočila na mě: "Mějte se pěkně, slečno Lebenster. Zítra si pro Vás přijdu dopoledne. Budeme mít hodinu tance, znovu slovíčka a hodinu správného chování."

Hodina správného chování? Myslím, že zrovna tohle potřebuji jako sůl, zasmála jsem se v duchu.

Přikývla jsem: "Děkuji. Už se těším. Také přeji pěkný den."

Melissa se znovu sklonila, poté vzhlédla, otočila se a odešla. Zůstali jsme tady úplně sami a nikdo tady nebyl. Divné po tom co jsem poznala, že tady pořád někdo je a od té doby co jsem dostala služebnou, mi běhá pořád za zadkem a začínám mít na ní pěknou alergii.

Napadlo mě, že si asi nikdy nezvyknu na to, že jsem tady host a že si po sobě postel ustlat nemusím. Nemusím vlastně nic. Meriah mi zaleje kytky, vypere mi oblečení, žehlí, skládá a kdybych si řekla, tak mi snad i ve vaně umeje záda.

Začínám být na tenhle systém pěkně naštvaná.

Koukla jsem se na Damiena a ten se na mě zaculil: "Pojď, ty zamyšlená. Ukážu ti tu zahradu."

Přestala jsem tímhle myslet na Meriah, na učení a prostě jsem vypla od všech starostí. Byla jsem ale překvapená, že mě takhle viděl, jak přemýšlím a vzal mi tím vítr z plachet. Nechtěla jsem ale, aby poznal, že vyhrál a tak jsme vyšli. Šla jsem vedle Damiena, prošli jsme halou, poté mi podržel dveře a vyšli jsme před dům.

"Stejně by mě zajímalo nad čím jsi tak uvažovala," usmál se.

"To bys stejně neuhádl," škádlila jsem ho.

Otočili jsme se vpravo a šli okolo domu. Dnes bylo krásné počasí, ale na koupání to nebylo. Přála jsem si se jen tak vyplácnout na deku a jen tak ležet. Tady jsem na to ale neměla tolik času a tak jsem doufala, že se jednoho dne ten čas najde.

"Pochybuješ nad mýma schopnostma?" zasmál se.

"Je trestný pochybovat o tvých schopnostech?"

Poškrábal se na bradě: "Ne."

"Tak to teda pochybuju," začala jsem se smát a on se na mě uraženě podíval, ale nevypadal naštvaně. Najednou jsme zašli za roh kde byla menší branka, otevřel mi vrátka a vešli jsme dovnitř. Byla to opravdu nádherná zahrada, všude tolik kytek a tolik stromů. Vypadalo to nádherně.

Vpravo byla bílá zeď domu a pod tím byl záhonek s nejrůznějšíma kytkama. Byly tam i takové co jsem neznala, ale i některé co jsem už viděla - růže, lilie a orchideje. Nalevo byla obří, kamená zeď co od sebe oddělovala zahradu a vedlejší les a skálu. Tím pádem byla zahrada pěkně skrytá a já věděla kam budu chodit, až se budu potřebovat na chvíli někam uklidit.

"Páni, je to tady nádherný,"´ řekla jsem, když jsme šli po cestičce dozadu.

Pousmál se: "A to ještě není všechno."

Žasla jsem nad tím jaký to tady bylo a nemohla jsem tomu stále uvěřit. Došli jsme nakonec a tam byla odbočka vpravo. Vydali jsme se tím směrem a mě se naskytl úžasný pohled na zbytek zahrady. Tedy na to co jsem zatím viděla. Bylo to stále obehnáno tou kamenou zdí a uprostřed úžasně zařízený, velký, bílý altán. Byl podobný tomu našemu, ale byl obří. Celá zahrada byla velká, vlevo byl rybník se strašně čistou vodou a vpravo byla velká travnatá plocha. No a všude okolo byly rozházené stromečky, sošky, kamenné skalky a záhony s kytkama. Nakonec jsme došli do altánu.


Otočila jsem se na něj a pomalu vyslovila každé slovo: "No to si děláš srandu."
další díl ->
Musím všem poděkovat za všechny komentáře a podporu! Je to neuvěřitelné a vážně si toho moc vážím! :) Stále mi přijde jako kdybych snila a tohle byl jen sen. Nikdy bych nevěřila, že tohle bude mít takový ohlas! :)
Jak vidíte, už jsme se dostali k páté kapitolce a snad budete i nadále spokojení.
Díky moc!
Vaše Ch.B.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se ti nová kniha Ł niesse mui?

Ano
Nevím
Ne

Komentáře

1 ┼Nemessis Rio Kurumi ┼ ┼Nemessis Rio Kurumi ┼ | Web | 20. března 2017 v 14:39 | Reagovat

krása
Jsme ještě SB?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama