Ł niesse mui - 7 kapitola (1/3)

12. května 2017 v 16:35 | Cherry Blossom |  Ł niesse mui - kapitoly

"Kim!?"

"Kim! Vzbuď se!"



Zamžourala jsem, otevřela oči a pohled mi dopadl na Echielu, která vedle mě seděla. Byly jsme znovu v té místnosti, vedle mě se válela baterka a Echiela vypadala pobaveně. Ležela jsem tam na pohodlné zemi, tak jak jsem upadla naposled a zkoušela jsem se zvednout. Už už jsem chtěla říct, že mám určitě zlomenou nohu, ale nic mě nebolelo. Sáhla jsem si na nos. Nikde ani známka po krvi.

"Tys ho nechala vyhrát!" smála se Echiela, "musíš mu to vrátit. Sakra. Málem si ho dostala!"

Nevěděla jsem co v tuhle chvíli dělat, jestli mám plakat a nebo se smát. Sakra! Echiela na mě pořád koukala pobaveně. Sedla jsem si proto do sedu a začala jsem se smát s ní. Tak tohle mi fakt nebude nikdo věřit.

"Sakra," smála jsem se, "já myslela, že tam umřu!"

Zaťukala si pobaveně na čelo: "Trdlo. Myslíš, že bych tě nechala umřít? Damien by mě pak vlastnoručně zaškrtil. Matka, nematka."

Aniž bych chtěla, vzplála ve mě jiskřička naděje a cítila jsem jak hořím. Po tom všem co se dnes stalo, jsem si asi uvědomila víc než jsem chtěla. K sakru, tohle opravdu není dobré a řítím se do pěkných problémů. Znala jsem ho jen pár měsíců, jsme jen přátelé a žádná budoucnost nás nečeká. Stejně jsem ve svém nitru cítila, jak se z mého přátelského pocitu, stává nový pocit. Pomalu ale jistě se do něj zamilovávám. To není dobré. Rychle jsem se ale uklidnila a snažila se dýchat v klidu. Tohle prostě nesmí nikdo vědět a už vůbec ne jeho matka.

"Tím si nejsem tak jistá," řekla jsem a usmála se, "jsi jeho mamka."

"A ty jsi zde host," řekla a zvedla se. Potom se oprášila: "Dává pozor na všechny a nikdy by nedovolil, aby tady bylo komukoliv ubližováno. Tudíž ani tobě. Lid ho miluje, vládne srdcem a všechny ochraňuje. Kdyby mohl, tak se i rozkouskuje blázen jeden."

Povzdechla jsem si. Zase jsem to pochopila úplně špatně. Jak daleko ale moje srdce došlo na to abych to mohla vrátit? Je tu ještě možnost, že ho budu brát zase jako kamaráda?

"Půjdeme," řekla jsem, "chci se ještě chvilku učit."

Spíš jsem chtěla být chvilku sama a tak jsme nakonec vylezly z místnosti. Prošly jsme tělocvičnou až do chodby a odtud do haly. Zde nikdo nebyl, tak jsem se rozloučila s Echielou, poděkovala jí za strávený den a vyšla schody nahoru. Prošla jsem chodbou a otevřela jsem dveře.

"Kim?"

Sakra, to nemůžu mít ani minutu čas pro sebe? Otočila jsem se a uviděla Valentina. Přišel až ke mně.

"Ahoj," usmála jsem se.

Opřel ruku o zeď: "Nechceš jít se mnou na chvíli ven? Jen tak. Pokecat."

Už jsem chtěla říct, že ne a chtěla jsem si i něco vymyslet, ale nakonec jsem to neudělala. Nevím proč, ale něco ve mě mi to nedovolilo. Přikývla jsem, zavřela dveře a šly jsme chodbou až ven. Měl na sobě světle modré tričko, šedé kalhoty a slušelo mu to. Došli jsme až k rybníku a tam si sedli na lavičku. Za chvíli stejně bude čas jít na večeři. Celou cestu jsme byli mlčky a nevěděla jsem o čem si s ním mám povídat. On byl také ticho jako kdyby přemýšlel dopředu nad vším co řekne.

"Je to tady pěkný, viď?" řekl najednou tiše.

Mluvil mi naprosto z duše. Tohle místo jsem z celého srdce milovala, s ním i celý Trilion a rovnou asi i s králem.

Nato jsem si povzdechla: "Jo, je to tady nádherné."

A chvíli bylo ticho. Měla bych se raději soustředit a nemyslet na blbosti. Místo toho abych tady byla duší s Valentinem, stále jsem odcházela k těm oříškovým očím. Jsem naprosto ztracena.

"Co bys chtěla v životě dělat?"

Přišlo mi, že se to strašně vleče a snažila jsem se zabavit čímkoliv. Od pozorováním rybníku, až po sledování toho úžasného miniaturního tvorečka, co tady létal. Nevypadalo to jako motýl a ani jako nic podobného.

"Chtěla bych mít vlastní obchůdek." odpověděla jsem.

Zeptal se mě ještě na pár věcí a potom jsme šli na večeři. Celou dobu jsem byla ale duchem nepřítomná a cítila jsem se už strašně unaveně. Navíc jsem opravdu nechtěla dneska narazit na Damiena a tak jsem si sedla zase k Darie. Mlčky jsem dojedla jídlo, popřála všem dobrou noc a šla do pokoje. Tam jsem za sebou zavřela dveře, v koupelně jsem se odlíčila, vlezla na chvíli do vany a poté se uložila ke spánku. Ihned na to jsem usnula.


֎֍֍֍


Ráno jsem se vzbudila, oblékla se a jemně nalíčila. Potom přišla Meriah, tak jsme vyšly z pokoje a došly do haly. V klidu jsem se najedla a snažila se s nikým nemluvit. Nebylo to těžké, protože v hale bylo naprosté ticho a já jsem se alespoň nemusela přemáhat.

"Kim?"

Vzhlédla jsem, podívala se na Meriah a kývla, že jsem jí slyšela.

"Kdy budeš mít dneska čas na ty nákupy?"

Usmála jsem se: "Klidně hned. Mám dnes celý den volno."

"Tak to je super!" usmála se a hned se Daria začala optávat. Nakonec to nezůstalo jen u mě a Meriah. Přidala se i Daria, Lira, Karin a dokonce i Carla. U stolu se najednou roztrhla taková debata, že jsem se také po chvíli zapojila a přestala jsem být tak nervózní. Nakonec jsme se najedly a po chvíli se všechny shromáždily před domem. Došly jsme všechny po cestičce dolů do města, já jsem se kochala celou tou nádhernou atmosférou a mezitím jsem si dokázala povídat i s holkama.

Šly jsme po cestě, která nebyla moc velká, okolo nás byly ty domky a na mě to dýchalo fajn náladou. Holky řešily všechno možné, od kluků po oblečení a mě došlo, že tohle mi chybělo. Najednou mi tady chyběla Břéťa, Alex a i Anne. Sice tuhle pětici žen jsem si také oblíbila, ale ty tři mi chybí a budou sakra chybět.

"Hele Kim, všimla sis jak se na tebe Val kouká?" řekla najednou Meriah.

Všechny holky se na mě koukly. Valentine a že by na mě nějak koukal? To není prostě možné. S Valentinem jsme jen přátelé. Vždyť ho ani pořádně neznám a on mě. K sakru a to jsem si myslela, že se vyhnu tajtěm otázkám.

Carla se zaculila: "Já jsem si taky všimla jak po ní pokukuje."

"Jsme jen přátelé." povzdechla jsem si.

Lira se přidala: "No nevím, já jsem slyšela, že se mu prý líbíš."

Zastavila jsem se a nevěřila jsem svým uším. Valentine mě má rád?

"Od koho?" zajímala jsem se.

Zamračila se: "To nemůžu říct, ale věř mi že ten kluk tě fakt chce."

Povzdechla jsem si. Už mi dávalo smysl to jak se mě vyptával jestli tady zůstanu, jestli půjdu na ples a proč se mnou chtěl jít večer ven. Byla jsem úplně blbá, že jsem to nepoznala dřív a místo toho řešila blbosti. Budu si s ním muset někdy zas vyjít a poznat ho víc. Třeba to bude super. Kývla jsem, že jdeme a nakonec jsme šly dál. Bylo to ode mě hnusné po tom jaké city jsem teď k Damienovi cítila, ale musím prostě zapomenout. Řekl mi narovinu, že budeme přátelé a já opravdu nechci čekat do konce života na to jestli se to změní. Dám tomu ještě chvilku čas a rozhodne se. Dám hlavně čas a šanci Valentinovi.

Došly jsme s holkama do prvního obchodu a líbilo se mi tam spousta věcí. Nevěděla jsem ale jestli si z toho můžu něco vzít, když jsem tady byla jen host a tak jsem se jen kochala. Holky si mezi sebou dávaly rady, já tam chodila mezi regály a koukala se na tu spoustu oblečení. Holky si nakonec vybraly a šly jsme do dalšího obchodu. Když už jsme byly v obchodě se šaty, líbily se mi tam jedny, ale neměla jsem odvahu cokoliv říct. Byly dlouhé, rudě červené a nadýchané. Byly ale lehké jako vánek a když jsem si na ně sáhla měla jsem pocit jako kdyby na mě tady čekaly. Měly korzet, poměrně hluboký výstřih a bez ramínek. Přestala jsem nad nimi slintat, sedla si na gauč a zapojila se do radění.

Nakonec jsem se rozhodla, že na ples ani nepotřebuji jít.

Domů jsme se vracely někdy odpoledne. Bylo už děsné horko, takže jsme se všechny těšily až budeme na místě a dáme si sprchu. Navíc jsme nestihly oběd, takže doufám, že pro nás něco zbylo a nezůstaneme hlady. Už nahoře na cestě jsem si všimla, že je nahoře nějaký ruch a divila jsem se proč. Podívala jsem se zmateně na ostatní, ale ty nic neřekly a nakonec jsme došly skoro až nahoru. Podívala jsem se lépe. Echiela seděla pod slunečníkem, četla si a vedle ní se živě bavilo dalších asi patnáct lidí, co jsem znala z domu. Tak odtud je ten chaos. Když jsem se ale potom podívala doprava, nestačila jsem zírat a jen jsem koukala na to, jak je dalších asi deset lidí v bazénu. K sakru, toužila jsem tam taky skočit.

"Ajéé," vypískla najednou smíchy Meriah, "myslím, že je tu koupačka."

"A jdeme přímo včas." zamumlala Lira.

Meriah si prohrábla vlasy: "A jde se do plavek, děvčata."

Naše banda došla až na pozemek a rovnou do domu. Vyběhly jsme schodiště a všechny šly do svých pokojů. V rychlosti jsem se převlékla do plavek, vzala do ruky deku, brýle a poté vběhla dolů do haly, kde už čekala polovina holek. Na zbytek jsme musely počkat. Po chvíli dorazili a Lira ještě zaklela, že nemohla najít ty správné plavky. Potom jsme vešly ven, první rychlejší skupinka v čele s Lirou, Meriah a Karin běžely poklusem k bazénu a suveréně do ní s pískotem skočily. Musela jsem se zasmát. Daria, já a Carla jsme šly pomalu. Carla se nakonec šla posadit ke stolu a my jsme došly až k cíli. Bazén byl velký a s přehledem se do něj vešli všichni. Byli tady všichni co jsem znala a co jsem měla ráda. Rozhlédla jsem se a všimla si, že Damien tady ale nebyl. Trošku mě to zamrzelo, protože s ním byla fakt sranda, ale zas nadruhou stranu jsem asi i ráda.

Náhle jsem uviděla Valentina, jak se baví u bazénu naproti s Marcem a dalším klukem co jsem neznala. Holky už ve vodě hrály volejbal a tak jsem se chtěla přidat. Položila jsem věci na zem a skočila do vody. Po chvíli jsem se vynořila. Šla jsem s holkama tedy hrát volejbal a poté se z toho stala vybíjená. Skvěle jsme se bavili a potom jsem šla na chvíli ven. Lehla jsem si tam na mou deku, na břicho a hlavu si opřela o ruce.

"Můžu?" uslyšela jsem najednou hlas.

Podívala jsem se a všimla si, že je to Valentine. Kývla jsem a tak se posadil. Nebyla jsem ale nervózní a to ani teď, když jsem věděla jeho malé tajemství. Valentine ale vypadal, že je trošku nesvůj a přišlo mi, že je nesmělý. Trošku mě zamrzelo, že nebyl alespoň z poloviny jako Damien. Ten si prostě bral to co chtěl a nevím jestli to bylo tím že byl král, ale líbilo se mi to. Neptal se mě jestli se může posadit, jestli může dovnitř a jestli mám čas. Dobíral si mě, byl drzý a občas mě fakt štval. Ale i přesto jsem ho měla ráda.

Všichni tady byli do plavek, tudíž i Valentine a slušelo mu to. Se mnou to ale bohužel nic nedělalo a i když jsem se snažila sebevíc, abych vymyslela nějakou otázku, tak jsem nevymyslela vůbec nic. Koukla jsem se nakonec znovu po lidech a potom jsem oči zavřela. Užívala jsem si toho, jak je dnes sluníčko tak přívětivé.

"Budeš mít zítra k večeru čas?" zeptal se najednou.

"To ještě nevím, proč?"

Chvilku bylo ticho a potom jsem vzhlédla. Opravdu mě to začalo štvát, že na jednu blbou otázku si musím počkat i půl dne. Proč s odpovědí vždy tak otálí?

Valentine se na mě pousmál: "Chtěl jsem se tě zeptat jestli bys se mnou nešla zítra na večeři."

No konečně! Asi to nebude tak hrozné a prostě budu muset počkat až se trošku otrká. Třeba si jednoho dne budeme rozumět dobře.

Usmála jsem se na něj: "Jasně. Klidně."

"Dobře," řekl nadšeně a zvedl se, "deš do vody?"

"Teď už ne. Opaluju se."

Usmál se: "V pohodě, tak zatím."

"Ahoj." řekla jsem a on odešel. Všimla jsem si, že si šel sednout k Marcovi a byla tam i Lira. A až teď jsem si všimla, že se drželi za ruce! Tak odtuď to Lira veděla, zjistila to od Marca a ten se baví s Valem. Pousmála jsem se a dál se opalovala. Nevím jak dlouho jsem tam ležela, ale za chvíli jsem měla tendenci se podívat. Prostě takový pocit, že to musíte udělat a tak jsem zvedla hlavu.

A tam šel v celé své kráse Damien. Měl na sobě jen dolní plavky, jako všichni muži tady, hnědé vlasy měl rozcuchaný všemi směry a náhle se moje oči zastavily na tom hrudníku. Ten úžasný hrudník. Bože a ty svaly. Sklopila jsem oči a snažila se dýchat. Byla jsem z něho úplně hotová a to jsem si přísahala, že se to nesmí už stát. Proč jsem to ale začala cítit až teď? Proč? A proč k sakru já? Evidentně spolu nemáme budoucnost, on je král a já jen obyčejná holka. Bude lepší, když se sbalím a odjedu domů.

Znovu jsem zvedla zrak, i když jsem nechtěla a opřela si hlavu o položenou ruku. Teď už byl u bazénu na druhé straně, povídal si tam s Dariou a ostatníma. Samozřejmě tam byl i Valentine, Lira, Clara a ostatní co jsem neznala. V bazénu už byli ale asi jen čtyři lidi. Najednou jsem si všimla jak tu hrstku přemluvil a šli s ním do bazénu. Včetně Valentina. Znovu jsem zavřela oči a slyšela jsem jak se tam všichni náramně baví.

Asi bude ale opravdu lepší když pojedu zpět domů. Byla to skvělá zkušennost, budu na tohle místo s radostí vzpomínat a vážím si všeho. Nechci se ale zbytečně trápit, Valentine mě pořád nepřitahuje, tak jak bych chtěla a je otázka zda bych po tom všem byla schopná na Damiena nahlížet jako na kamaráda. Myslela jsem si, že když dám možnost Valovi, že Damien bude v povzdálí, ale nestalo se tak. Bohužel.

,,Pojď s námi do vody," uslyšela jsem náhle povědomý hlas.
Tato kapitolka je delší než ostatní a musela jsem i dát na třetiny, jinak by se mi nadvakrát určitě nevešla :)
Komentáře mě samozřejmě potěší
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se ti "Liliana"?

Ano
Nevím
Ne

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama