Ł niesse mui - 7 kapitola (2/3)

19. května 2017 v 16:44 | Cherry Blossom |  Ł niesse mui - kapitoly

Najednou ve mě hrklo. Ten hlas bych byla schopna poznat na míle daleko. K sakru! Nadechla jsem se a podívala se na něj. Zakázala jsem mým šmátrajícím očím, abych ho tady oplzle sledovala a snažila jsem se znít jako kamarádka. Jenže to moc nešlo a za tu nanosekundu jsem ho doslova skoro svlékla. Bože, zachraň mě!

"Nejdu Damiene. Opaluju se."


"Jo všiml jsem si," pousmál se, sedl si vedle mě a potom do mě drbl, "dělej pojď. Nemám parťáka a bez tebe to prohraju."

Zvedla jsem se do sedu a zadívala se na něj. Nemohla jsem odolat a i když jsem se snažila znít vážně, musela jsem se nakonec usmát. Vypadal pobaveně a dokázal mě teď pěkně naštvat. Někdy mám chuť ho praštit.

"Tak si najdi někoho jinýho." pohodila jsem rukama, ale stále jsem se smála. Chvíli se na mě díval a potom se zvedl.

"Fajn." prohrábl si vlasy a otočil se. Asi jsem ho naštvala a v jednu chvíli mě to mrzelo. Mohla jsem jít, ale cožpak by to nebylo divné? S Valentinem jsem do vody nešla a s Damienem bych šla? Najednou jsem sledovala, jak se Damien zase otočil a ukázal na mě.

Zasmál se: "Já tě varoval."

Najednou mě chytil za boky, vyšvihl do vzduchu a já dopadla na jeho rameno. Stačila jsem jen vypísknout a potom jsem vyprskla smíchy.

"Okamžitě mě polož! Damiene to si vypiješ!" nadávala jsem a snažila jsem se, aby to znělo naštvaně, ale vůbec se mi to nepovedlo. Spíš jsem se smála. Ostatní vypadali pobaveně a on mě nesl k bazénu, jako nějaký pytel brambor. Jak jsem si sakra mohla myslet, že jen tak odejde a nechá mě? Měla jsem to tušit. Najednou jsme byli oba dva ve vodě a po chvilce jsem se vynořila. Damien se vynořil hned po mě a byl přímo přede mnou.

Otočil se na ostatní: "Tak jdeme hrát. Ten kdo zůstane poslední vyhrává."

Všichni kývli a já jsem sledovala jak se Lira vyhoupla na Marcovo rameno stylem, že na něm seděla. Bože můj! Ostatní byli hned za nimi a všimla jsem si jak se na mě Valentine podíval. Asi si myslel, že budu v páru s ním, ale pozdě. Damien připlul ještě blíž a ukázal nahoru na svá ramena.

Usmál se: "Tak nahoru a snaž se vyhrát."

Nečekala jsem, přijala jsem jeho ruku a vyhoupla se mu na ramena. Bylo nás 6 párů. Lira seděla na Marcovi, Meriah na Valentinovi, Karin byla s Teliamem, Daria byla na Tonym a další byla Anita, ale toho muže co byl s ní jsem neznala. Tuhle hru jsem znala a také jsme jí hrávali. Damien mě přidržoval ještě za nohy a snažila jsem se myslet racionálně. Damien to nakonec odstartoval a před námi byl první pár. Byla to Karin s Teliamem. Snažila jsem se za každou cenu Karin sundat a šlo mi to. Byla to sranda, smáli jsme se a Karin se do poslední chvíle nedala. Nakonec ale spadla do vody. Otočili jsme se a všimla si, že vypadl tým s Marcem a s Anitou. Zbývala už jen tým Meriah a Daria. Tony přišel s Dariou až k nám a snažila jsem se Dariu sundat, ale ta byla až moc silná. Nakonec nás pokořili.

Spadla jsem do vody a když jsem se vynořila, sledovala jsem jak spolu soupeří Daria s Meriah. Nakonec Daria vyhrála. Vítězoslavně zvedla ruce a smála se. Přála jsem jim to. Damien vyhlásil další kolo a já jsem se mu po chvíli znovu vyhoupla na záda.

"A snaž se, jinak si mě nepřej." Pohrozil mi se smíchem. Dala jsem oči v sloup a byla jsem ráda, že mě neviděl. Koukla jsem se okolo, protože jsme čekali na zbytek a všimla jsem si, že se na mě Echiela usmála. Úsměv jsem jí vrátila, ale hned na to jsem se musela zase soustředit, protože započlo nové kolo. Teď před námi ale byla Meriah s Valentinem. Snažila jsem se Meriah potopit, ale ta se nedala a po chvíli se mi to stejně podařilo. Před námi už zbyla jen Daria a Lira s Marcem. Sledovali jsme jak spolu soupeří a poté vyhrála Daria. Zase!

Daria s Tonym k nám připluli a započal boj. Obě dvě jsme se nedaly a chtěla jsem jí porazit. Ta byla ale opravdu silná a po chvilce už jsem nemohla. Nechtěla jsem jí to ale darovat a po dlouhých pár minutách jsem jí shodila do vody. Zvedla jsem se smíchem ruce nahoru, protože jsme vyhráli a byla jsem na to sakra hrdá. Dali jsme asi ještě dvě tyhle hry a všechny jsme vyhráli. Nakonec jsem se rozhodla že už půjdu z vody. Lehla jsem si na deku, na záda, dala si na oči brýle a snažila se uschnout. Myslela jsem si, že Damien bude tam, ale hned po tom co si chvíli povídal s Dariou zase přišel ke mně.

Samozřejmě si suveréně zase lehl vedle mě, ale bokem, takže se na mě díval. Měla jsem vždy velkou deku, protože jsem neměla ráda, když jsem se mačkala na malém kousíčku a to třeba na menší dece, nebo na ručníku. Tím pádem tam bylo ještě hodně místa pro někoho jiného. Otočila jsem hlavu na něj, sundala si brýle jen malinko, abych na něj viděla a zadívala jsem se do jeho očí.

"Uvědomuješ si, že je tohle moje deka?" usmála jsem se.

Vypadal zamyšleně a potom nevinně přikývl: "Jo."

Začala jsem se smát, dala si brýle na místo a narovnala hlavu. Tenhle kluk mě jednou přivede do hrobu, vážně jo.

"Mamka mi říkala, že jsi byla v Pilesii."

Vzpomněla jsem si na to jak jsem tam bojovala a toužila jsem toho parchanta zabít, po tom jak mě dostal. Sundala jsem si brýle a znovu se na něj podívala.

"Jo, myslela jsem si, že tam fakt umřu. Zajímalo by mě, koho to byl nápad to vymyslet," zasmála jsem se, "málem mě trefilo."

Damien se najednou zamračil: "Teď si mě ranila."

"Co? Jak? Proč? To byl tvůj nápad?" otevřela jsem v úžasu pusu a nevěřila svým uším.

Vypadal ale stále pobaveně a zajímalo mě jak vypadá když je opravdu naštvaný. Nemohla jsem ale uvěřit, že to tam dal Damien. Bylo toho ještě spousta, co jsem o něm nevěděla.

"Jo byl to můj nápad. Pilesiu jsem vymyslel a postavil já." pousmál se.

Jak mohl vymyslet, naprogramovat a postavit takovou úžasnou hru? Jasně, skoro jsem v ní umřela, ale byla skvělá a nechápala jsem, co ho k tomu vedlo.

"Jak?"

"Přemýšlel jsem jak skloubit trénink tak, aby to bylo co nejvíc reálný. Víš, nejsme tu sami, Kim. Jako jste tu vy, my, tak jsou tu i jiní a hodně nebezpeční. Snažím se, aby byli obyvatelé připraveni na vše a aby měli to nejlepší k dispozici. Proto jsem se rozhodl, že postavím Pilesiu. Nejdřív to byl jen návrh a sen. Potom jsem to začal realizovat. Je tam několik úrovní, můžeš si tam vybrat kohokoliv a všechny poznatky jsou z reálu. Všechni zvířata se chovají a jsou silní jako teď. Když potkáš dejme tomu Sevenega, toho co jste porážely s mamkou, tak je přesně takhle lstivý a vypadá úplně stejně."

"Páni."

"Příště tam můžeme jít spolu." řekl a pousmál se. Pořád jsem nemohla uvěřit, že u nás komunikace nevázne, ale stále dokážeme o něčem mluvit. Vždycky když jsem s ním byla, jsem měla najednou tolik otázek a tolik věcí co jsem s ním chtěla probrat, kdežto s Valentinem to tak nebylo. Mrzelo mě to, ale já za to nemohla a i když jsme teď byli takový kousek od sebe, jsem stále přemýšlela rozumně. Teda snažila jsem se.

"To je dobrý nápad." odpověděla jsem.

"A taky jsem se dozvěděl, že si s mamkou tykáš."

Dívala jsem se do jeho hnědých očí a snažila se tam najít i jen malinký náznak toho, že se zlobí, ale teď jsem to nedokázala přečíst. Vypadal ale zamyšleně.

"Zlobíš se?" zeptala jsem se.

Najednou se zaculil: "Ne, ale divím se tomu. Ona není zrovna z těch co by chodila a každému nabídla, aby jí oslovovali jménem."

Týjo. Nedokázala jsem si představit, že já mám takovou čest a byla jsem za to vděčná. Nadruhou stranu jsem se ale děsila pocitu, že ona ve mě určitě vidí něco co já ne a bála jsem se, abych jí nezklamala. Echiela je skvělá žena a hodně jsem si jí cenila.

"Tvoje mamka je skvělá a já si toho vážně cením." řekla jsem tiše.

Nevím proč, ale najednou se náš rozhovor dostal do stádia, kdy jsme si ze sebe neutahovali, ale brali jsme to vážně. Mluvili jsme tiše a mě po chvíli došlo, že doteď jsem vůbec nesledovala dění okolo. Jako kdyby tu byl jen on, já a náš malý svět.

"Já vím," zašeptal a potom se hravě ušklíbl, "to stejné říkala o tobě."

Ona, že o mě říkala, že jsem skvělá? Nevím jestli to šlo vidět, ale moje miniaturní hrdost poskočila.

"Jo a abych nezapomněl," řekl najednou, "po plesu hned druhý den poletím zpět na Zem. Budeš chtít letět taky? Další den poletíme zase zpět."

Najednou mě napadlo to nad čím jsem předtím uvažovala a to, že bych letěla zpátky, ale už na pořád. Nevím, ale po dnešku se mi zase nějak nechtělo. Ale určitě jsem chtěla znovu vidět otce a i matku. Po tom jak jsem umírala v Pilesii jsem si uvědomila, že bych jí měla odpustit a taky jsem chtěla vidět kamarádky. Navíc jsem chtěla vědět jak je to teď na Zemi a co se všechno změnilo.

"Tar Arani!" Zvolal najednou hlas daleko od nás. Damien se okamžitě zvedl do sedu a já také. Podívali jsme se lépe a všimla jsem si, že k nám utíkal nějaký muž. Zvedli jsme se a on přiběhl až k nám. Před námi se uklonil a řekl mu něco v triliánštině. Mluvil rychle, Damien si potom prohrábl vlasy a něco mu řekl nazpátek. Muže jsem neznala, ale byl udýchaný a zpocený. Najednou se to seběhlo strašně rychle. Nechápala jsem o co jde, ale byla jsem vyděšená. Damien si s ním ještě prohodil pár vět a oba dva kývali. Potom se otočil na Dariu, něco jí řekl a ona jen kývla.

Potom se naposled otočil na mě: "Jdi s Dariou do domu a nevycházej dokuď nepřijdeme. Jasné?"

Přikývla jsem a než jsem se stihla na cokoliv zeptat, ihned mě vzala za ramena Daria.

"Co se děje?" zajímala jsem se, když jsme vyšly.

Povzdechla si: "Za městem se objevil Tolos a pár jeho lidí."

Tolos. To jméno už jsem někde slyšela a já si vzpomněla, že mi o něm říkal v letounu. Najednou jsem měla o Damiena strach, nepochybovala jsem totiž, že jako král to tam půjde obhlédnout a možná dojde na rvačku. Daria mě vedla zahradou až do haly, kde jsme si sedly. Byla jsem ale jako na trní.

"Kdo je ten Tolos?" zeptala jsem se.

"Moc hodně špatný člověk," řekla Daria, "Damien po něm jde už dlouho. Má za sebou už spoustu škod a dokud ho nedostane, nedá si pokoj."

Když mi to Daria řekla byla jsem jako na trní ještě víc. Podle toho co mi řekla jsem pochopila, že byl hodně nebezpečný a bála jsem se, aby se Damienovi něco nestalo. Dala bych cokoliv za to, aby přišel v pořádku.

Daria mi položila svou ruku na mojí, jako kdyby věděla o mých obavách. ,,Neboj. Bude to v pořádku."

Přikývla jsem a opřela se. Najednou přede mě Meriah postavila talíř s jídlem, co jsem dnes ani nestihla sníst. Měla jsem sice hlad, ale v tuhle chvíli jsem nebyla schopna ani vyjmenovat abecedu, ale musela jsem se přemoci. Ostatní také v klidu jedli a já jsem nechtěla vypadat jako nějaká chudinka. Polkla jsem první sousto a potom druhé.

Přišlo mi, že čas ubíhal strašně pomalu a čím déle jsem čekala, tím horší to pro mě bylo. Nechápala jsem jak můžu mít až takový strach, když si to třeba ani Damien nezaslouží a štvalo mě, že to tak je. Nemělo by mi to být jedno, že nasazuje svůj krk, ale zase ne cítit úplně to co já. V tuhle chvíli jsem cítila jen prázdnotu, strach a bolest. Rozhlédla jsem se po místnosti a všimla si, že tu není ani Valentine. Ten tam šel také?

Když jsem dojedla, Meriah to zase odnesla a já jí poděkovala. Jen se na mě vděčně podívala a potom si šla sednout k holkám k vedlejšímu stolu. Náhle se otevřely dveře, do místnosti vešel Damien a mě spadl kámen ze srdce. Za ním šli další lidé, včetně Valentina a za posledním se dveře zavřely. Damien se rozhlédl po všech.

"Planý poplach," řekl, "a teď všichni znovu do práce."

Všichni vypadali zmateně a to včetně mě. Ostatní se začali pomalu vypařovat a šli dělat svou práci. Najednou jsem se dívala na to, jak jde Damien přímo k nám a před námi se zastavil.

"Potřebuji s vámi probrat něco důležitého, dámy." řekl to potichu a tak jsme se zvedly a zařadily jsme se vedle Damiena. Byla jsem zvědavá na to co to bude, ale nechtěla jsem vyzvídat takhle brzy a navíc by to bylo nevhodné. Vedl nás někam úplně dozadu a tam nám otevřel dveře. Vešla jsem dovnitř jako první, Daria hned za mnou a Damien nám ukázal aby jsme se posadily. Sedly jsme si, zavřel dveře a sedl si k nám.

Místnost byla čtvercová, uprostřed byl dřevěný stolek a bylo tady přítmí. Seděli jsme na pohodlných křeslech hnědé barvy a na každé stěně byl temný závěs, ale jen dvoje dveře. Bylo tady ale světlo asi z pěti menších světel, které byly rozházeny po celé místnosti. Vypadalo to skvěle.

"Co se děje, Damiene," řekla Daria. Divila jsem se, že mu také říkala jménem, ale určitě byli také kamarádi. Pečlivě jsem se ale snažila poslouchat a Damien si potom povzdechl.

"Nevím jestli je to tak, je to prostě jen domněnka, ale nikdo tam nebyl, Dario. Chápeš? Nikde nic."

Ta se opřela o křeslo: "A z toho vyplívá co?"

"Že to někdo narafičil, aby mě odtud někdo dostal."

Ta zakroutila hlavou: "A proč by to někdo dělal?"

Damien se potom podíval na mě, ale nic neříkal. Zírala jsem naprosto uchváceně do těch krásných hnědých očí a stále nechápala o co tady jde.

"Chápej. Co uděláš, abys získala trůn," podíval se teď zamyšleně na Dariu, "je tu jako host, Dario. Ví, že bych si tím znepřátelil celý Yetoon a je tady ze všech nejzranitelnější. Podle mě v tom má prsty ta mrcha Rachel, ale bez důkazů neudělám nic."

Najednou mi došlo o co jde a Darie očividně taky. Proč jsem ale na mušce já? Chtěla jsem už už něco říct na svou obhajobu, ale potom jsem se zarazila. Vlastně to dávalo smysl. Damien měl naprostou pravdu. Sice je to jako z kriminálky, ale jak už jsem poznala, tady je možné vše.

"Můj ty bože." vydechla jsem a opřela se.

"No jasně," řekla Daria a přikývla, "normálně by tady zůstalo pár lidí a tím pádem by byla jako snadný terč."

"Nebýt tebe," povzdechl si, "navíc kdyby to dokázali hodit na mě, znepřátelil bych si tím i celý Trilion. Nebo jí chtěj jako rukojmí, co já vím, ale jedno je jasné. Až se dozvím kdo v tom má všechno prsty, tak ať si mě nepřejou."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se ti "I mom"?

Ano
Nevím
Ne

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama