Ł niesse mui - 7 kapitola (3/3)

26. května 2017 v 16:53 | Cherry Blossom |  Ł niesse mui - kapitoly

Daria se opřela o lokty: "Co s tím budeš dělat?"

"Za prvé, zpřísníme stráže. Za druhé, přes den u ní bude vždycky jeden z nás a to buď já, ty nebo matka. Nikdo jiný. Zatím nikdo neví, že to víme a doufám, že je to ani nenapadne. Někdo jí měl určitě za úkol vylákat, ale nevíme kdo to je a jaké s ní mají plány. Zjistíme kdo se okolo ní motá nejvíc a kdo by to potencionálně mohl být," zamyslel se, "a za třetí, do té doby než se to vyřeší, tak bude mít pokoj v mém apartmánu."



Najednou ve mě hrklo. Jako Damien chce, abych byla v jeho apartmánu? Co to vše pro mě znamená? Kde to je a k sakru proč to musí být zrovna teď? Do háje! Chtěla jsem na to něco říct, ale nechtěla jsem být hnusná, když se takhle starají o můj život. Budu to muset prostě nějak přežít.

"No to nebude vůbec nápadný," řekla pobaveně, "ale naprosto souhlasím."

Damien dal oči v sloup a Daria se potom zvedla: "Jestli už nic nepotřebuješ, tak už půjdu."

"V pořádku, jen jdi a děkuju." Usmál se na ní.

Daria nám potom popřála dobrou noc a odešla. Byla jsem tam najednou s Damienem sama a nevěděla co dělat. Bylo mi to teď nějaké divné a cítila jsem se jinak. Po tom všem co se za těch pár dní stalo, jsem si uvědomila tolik věcí, že jsem se toho až obávala a měla jsem strach kam až tohle může zajít.

"Neboj se, budeš v pořádku," řekl a zvedl se, "pojď ukážu ti tvůj pokoj."

Zvedla jsem se a snažila se být co nejvíc v klidu, protože po tom jak si strašně rozumíme, by se mě mohl zase zeptat co se děje. Šla jsem za ním a vešli jsme do další místnosti. Byla ale větší a uprostřed byl velký gauč. Byly tady menší stolečky, plno kytek a přímo naproti velké okno. Vpravo byly dvoje dveře, tudíž asi dvě další místnosti a vlevo byly také dvě místnosti. Naproti mě bylo velké, prosklené okno skoro přes celou zeď.

"Zde je obývák." řekl a šel vlevo.

Šla jsem mlčky za ním a tam otevřel hned první dveře. Vešli jsme dovnitř a mě se naskytl pohled na obří šatník. Byl pro dvě osoby a vpravo měl věci určitě on, vlevo bylo celé křídlo ale volné, v rohu byla malá sedačka a stolek s květinou.
Místnost byla celá bílá se stříbrnými detaily. Vypadalo to skvěle.

"Tady je šatník. Meriah ti sem veškeré věci přendá, ok?" podíval se na mě a já jen kývla.

Damien se mě chtěl ještě na něco zeptat, ale potom se otočil a vyšel ven. Zavřela jsem za sebou dveře a šla za ním. Otevřel hned ty další dveře a ukázal mi velkou, prostornou koupelnu. Byla tam jak velká stříbrná vana, tak i sprchový kout a vpravo menší bazének. Byly tam i dvě umyvadla a každé mělo jednu toaletní skříňku. Vyšli jsme ven a Damien mě vedl na druhou stranu, hned k těm prvním dveřím a otevřel je.

"Tady je tvůj pokoj." řekl a my vešli dovnitř.

Hned jsem se ale zastavila a zírala na tu nádheru. Tak tohle jsem v životě neviděla a myslela jsem, že snad sním. Pokoj byl sice malý jako jsem byla v předchozím, ale vypadal naprosto dokonale. Postel byla velká, ze stejného materiálu jako moje minulá postel, ale byla lépe vyřezávaná a nad ní byly čistě bílé nebesa. Přišla jsem blíž a podívala se na tu nádhernou látku. Přišlo mi, jako kdyby to bylo utkáno snad z pavučinek a když jsem jí vzala do ruky, měla jsem tendenci se do toho zabalit. Byla lehká jako vánek, jemná jako hedvábí a když jsem se podívala lépe, mezitím byla protkána nějaká tenounká zlatá látka.

Otočila jsem se a podívala se na strop. Na něm byla nakreslena nějaká slova, ale nedokázala jsem je rozluštit. Byly tady dveře s balkónem a vedle toho velké okno. Nad ním byl čistě bílý závěs se zlatými proužky po boku. V rohu stála menší sedačka, stolek a kolem dokola spousta květin. Bylo tam ještě pár skříní. Připadala jsem si skoro jako v ráji.

"Je to nádherné," vydechla jsem, "ale já tohle nemohu přijmout, Damiene."

Nadechla jsem se a snažila se myslet rozumně. Navíc jsem si všimla, že tu byly další dveře a tipuju, že do Damienova pokoje. Pochopila jsem správně, že tohle byl pokoj pro budoucí královnu a to já nebudu. Nechtěla jsem tady být ani z toho důvodu, že už bych asi ani v noci nespala. Raději. Ne, že by mi něco udělal, spíš bych byla nervózní a kdo ví co bych byla schopná mluvit ze spaní.

"Tohle nebyla nabídka, Kim," řekl a potom se pousmál, "i kdyby jsi se stavěla na hlavu, budeš prozatím tady, takže se tady chovej jako doma a já teď musím jít ještě něco vyřešit."

Se smíchem jsem zakroutila očima: "Jsi strašnej."

"To si spolu ještě vyřídíme." zasmál se, ukázal na mě, potom se otočil a odešel.

Prohlížela jsem si to tam ještě chvíli a potom jsem se šla podívat na balkón. Nahla jsem se přes kamenné zábradlí a podívala se dolů. Viděla jsem, že se dívám přímo na zahradu, kde byl ten obří altán a přímo naproti jsem viděla tu velkou skálu. Nakonec jsem šla znovu do pokoje a chvilku tam šmejdila. Bylo mi to blbé, ale musela jsem se nějak zabavit a tak jsem se podívala do skříněk co tam byly. Nic tam ale nebylo a tak jsem vešla po chvíli do obýváku. Tam
stála prostorná skříňka a v tom spoustu knih.

"Prosím ať se něco z toho dá číst." zamumlala jsem.

Došla jsem k tomu, vzala do ruky první knihu a podívala se na ní. Byla ale v triliánštině, takže jsem jí položila zpět a dál hledala. Po chvilce hledání jsem narazila na jednu, ale ta byla nezajímavá a tak jsem jí dala zpátky. Když jsem tam prošla snad všechno, vzdala jsem to, sedla si na gauč a prostě tam jen tak seděla. Nebavilo mě to ale, takže jsem celou dobu strávila tím, že jsem si to tam prohlížela a bohužel to nebylo vše. Mé myšlenky se zase zabývaly tím samým, nad čím jsem vlastně uvažovat ani nechtěla a to nad mým osudem. Znovu jsem viděla babičku, jak mi vyložila osud a stále dokola jsem si přehrávala její slova v hlavě. Potom jsem uvažovala nad tím, co jsem se dozvěděla před několika chvilkama a přemýšlela nad tím, kdo by to mohl být.

Damien říkal, že by to mohla být údajně Rachel. Je to ale vůbec opravdu ona? Kdo tady v tomhle domě kuje plány, aby získal trůn? A chtějí ho vůbec? Co by se vůbec stalo kdybych v tom lese ten den nebyla? Potkali by jsme se stejně, nebo bych ho vlastně vůbec neznala a tím pádem by byl osud jiný? Kdybych ho nepotkala je možné, že bych měla obchůdek a žila bych jako předtím? A jaký je můj pravý život teď? Budu bydlet tady, nebo jinde? Jaká bude moje práce? Budu mít vůbec někoho a nebo ne?

Čím víc jsem se toho vždy dozvěděla, měla jsem dalších deset otázek k tomu a další přibývali. Náhle se otevřely dveře a do místnosti vstoupil Damien. Na jednu stranu jsem ho viděla strašně ráda a to proto abych tady nebyla sama, na druhou jsem zrovna nadšená nebyla, ale snažila jsem se to nehrotit a tvářit se přirozeně. Damien šel rovnou ke mě, posadil se vedle mě a potom se opřel. Nadechl se, ale nic neřekl. Bylo mi to divné, protože on vždycky mluvil a nebo si ze mě utahoval. Tohle jsem u něj ještě nikdy neviděla a docela mi to nahánělo hrůzu.

"Děje se něco?" zeptala jsem se tiše.

"Neděje," koukl se na mě s úsměvem, "jen je skvělý si za ten den v klidu sednout a mít na chvilku klid."

Naprosto mi mluvil z duše, i když bych teď byla raději asi někde jinde a ne sedět doma. Nebo ano, ale kdyby tady bylo alespoň něco ke čtení a nebo nějaká zábava.

"Nuda ale taky není zrovna to nejlepší." zašklebila jsem se.

Pobaveně se na mě podíval: "Ty ses tady nudila?"

Jak je možné, že je tak natvrdlý? Vsadím se ale, že si ze mě zase utahoval. Zakroutila jsem se smíchem hlavou, ale nic jsem na to neřekla a tak jsem mlčela.

"Jo a abych nezapomněl." zvedl ukazováček a sedl si lépe, aby ke mě byl otočený víc čelem.

Potom ihned pokračoval: "Matka mi říkala, že jsi se s ní dohadovala a jsi drzá."

To je ale bonzačka! Počkej Echielo!

"Za to dohadování se velice omluvuju," zamrkala jsem nevinně řasy, "a nejsem drzá. Kdo si pro pána stěžoval?" Poté jsem zakroutila očima: "To bude zás nějaký móóc důležitý člověk, určitě."

Ten se začal šíleně smát a k tomu přikývl: "Jo toho znám. Ten si furt na něco stěžuje."

Byla jsem ráda, že si dokáže udělat srandu i sám ze sebe a já jsem se stále divila, že si to nechá ode mě líbit. Sice jsem byla host, ale nic na tom nemění to, že jsme každý na jiné pozici. Tohle bych si k němu dovolovat neměla a slíbila jsem si, že už si z něj utahovat nebudu. Možná v malé míře, ale určitě ne takhle moc.

"Navíc jsem pořád neslyšel jestli poletíš a nebo ne." řekl najednou.

Na tohle téma už jsem byla rozhodnutá a vlastně jsem mu to nestihla ani říct, protože tam přišel ten muž.

Kývla jsem: "Poletím ráda."

V tu chvíli se ozvalo zaklepání na dveře a do místnosti nakoukla Meriah. Šla nám říct, že je večeře už hotová a tak jsme šli. Byla jsem i mírně nervózní, protože to znamenalo, že si potom půjdu lehnout a netušila jsem, co se vše stane. Byla jsem ale na druhou stránku optimistická, protože jsem Damienovi věřila a vím, že on by si nic nezačal. Celou cestu jsme nic nepromluvili a to také z toho důvodu, abychom se náhodou někde nepřekecli. Nikdy totiž nevíte kdo vás poslouchá a sleduje. Tak jsem si šla znovu automaticky sednout k Darie a v klidu jsem se najedla. Nikdo nepromluvil a já byla ráda. Nemohla jsem si ale nevšimnout, že teď na mě divně koukal Valentine.

Valentine! Bože, zítra máme mít skoro rande a já na to úplně zapomněla! Musím mu zavčas říct, že prostě nemohu a ať se nezlobí. Snad to pochopí a nebude zbytečně zklamaný. I když mohla bych se u Damiena přimluvit, aby mě nechal s Valentinem pár chvil třeba o samotě. Třeba to povolí.

Bože Kim! Přece s kým se chceš a nebo nechceš scházet je čistě na tobě ne? Problesklo mi hlavou. Můj pocit byl takový, že on určitě nic neplánuje, aby mi ublížil a má mě opravdu rád. Třeba bude i pro, aby mě ochraňoval.
Dojedla jsem a s Damienem jsme si dali tichý vzkaz, že můžeme jít. Tak jsme se zvedli, pozdravila jsem lidi u stolu, popřála jim dobrou noc a potom šla do pokoje. Samozřejmě šel Damien vedle mě a po chvíli jsme vešli do obýváku. Byla jsem zvyklá si dát vždy před spaním rychlou koupel, nebo sprchu, převléknout se do pyžama a potom zapadnout do postele. Bylo mi ale hloupé něco říkat a tak jsem šla rovnou do pokoje. Viděla jsem jak se divil, ale nic na to neřekl a tak jsem mu popřála jen dobrou noc.


֎֍֍֍


Ráno jsem se vzbudila do zapršeného rána, vyskočila z postele a usmála se. Přišla jsem k oknu a zadívala se ven. I když pršelo vypadalo to nádherně, protože vůbec nebylo zataženo a tam nad tou skálou byla duha. Byla obří, sitě barevná a vedla zezadu od skály až tam dolů určitě do města. Dál jsem bohužel neviděla a štvalo mě to. Pršelo ale hodně, déšť bubnoval o střechu a bylo příjemně. Nebyla zima, ale byl čerstvý vzduch a to se mi na tom nejvíc líbilo. Navíc jsem začínala pociťovat jak tuhle novou, malinkatou zemi začínám milovat.

Než jsem vyběhla z pokoje, podívala jsem se do obýváku a když jsem zjistila, že tam Damien není, tak jsem vběhla do šatny. Podívala se po prádle, co si vezmu na sebe a naházela to na křeslo. Ano, sama jsem tomu včera nemohla uvěřit, ale když jsem přišla z večeře, zjistila jsem, že už mám všechny věci na místě. Stejně jako připravený kompletní pyžamo na ustlané postely. Mé skvělé pyžamo.

Svlékla jsem se, pyžamo odhodila na křeslo, vzala si na sebe černé tričko a k tomu rifle. Do nich jsem vložila štrassový pásek se zirkony, do uší jsem si dala obyčejné stříbrné pecky a na nohy jsem si obula boty. Pyžamo jsem dala do šuplíku a došla do koupelny.

Učesala jsem si své dlouhé vlasy, spletla je do velkého holandského copu a pár pramínků jsem si vytahala okolo obličeje. Umyla jsem si obličej, vyčistila zuby a nanesla podklad na obličej. Poté jsem se jemně nalíčila. Stíny jsem si dnes nedávala, jen jsem si udělala linky a vše to dokončila řasenkou. Ušklíbla jsem se do zrcadla.

Hned poté jsem uslyšela zaklepání a já vyšla tedy do obýváku. Tam na mě čekala už Meriah, odvedla mě dolů na snídani, tam jsem se mlčky najedla a poté jsem šla rovnou s Melissou na hodinu slovíček. Seděly jsme teď ale uvnitř, protože venku stále pršelo a tak jsme byly v nějaké jiné místnosti. Byla ve třetím patře, byla menší a vypadalo to spíše na nějaké přátelské sezení. Bylo tam velké okno do obloukovitého tvaru s tím, že bylo zabudováno do klenbové zdi. Tím pádem jste si tam mohli sednout a dívat se ven. Bylo to ale na zadní straně budovy, protože jsem si tohohle vepředu nevšimla a ihned jsem tuhle část z okna poznala. Byl tam ten velký altán, rybník a tady odtud byla zahrada hodně velká.
Posadila jsem se mezi všelijaké polštáře a opřela se. Melissa mi znovu vysvětlovala slovíčka a dnes dokonce došlo i na opakování. Takže mi říkala slovíčka německy a já je musela přeložit do triliánštiny. Pár slovíček jsem věděla, ale zbytek ne a to mě mrzelo. Slíbila jsem si proto, že se do toho pořádně opřu a naučím se je. Potom jsme se vrhly na tanec a ten jsme měly znovu v té místnosti. Dnes jsem ale tolik Melisse na nohy nešlapala a docela mi to šlo. Stejně jsem ale nevěděla na co se tanec učím, když stejně na ples nepůjdu, ale naučit jsem se ho stejně chtěla. Bavilo mě to a alespoň jsem se znovu s Melissou zasmála.

Poté jsme šly ihned na oběd, kde jsem seděla znovu u Darii a hned na to jsme probraly normální věci okolo. Vysvětlila mi jak tady funguje čas, naučila mě jejich hodiny a probraly jsme také mnoho dalších informací. Poté jsem měla chvilku volno a tak jsem to využila učením slovíček v mém novém pokoji. Celý den jsem měla ale tak hektický a tak náročný, že jsem potom byla ráda, že si v klidu dojdu na večeři. Snažila jsem se za celý den potkat Valentina, jenže na to jsem neměla štěstí a nakonec se mi to povedlo až večer. A to zrovna když jsem šla z večeře. Potkali jsme se na chodbě a já se mu zadívala do očí.

"Promiň, ale dnes na tu večeři nemohu," řekla jsem mu, "je mi to líto, ale jsem už unavená. Měla jsem dnes hodně náročný den."

Ten se na mě usmál: "Já to chápu a co někdy jindy? Nemusíme do města. Sejdeme se, popovídáme si a tak prostě."

Divila jsem se tomu, že to Valentinovi nevadilo, ale na druhou stranu jsem byla ráda. Dnes se mi už nic vymýšlet nechtělo, ale určitě bych si s ním chtěla povídat. Byl to milý a tak hodný kluk, že si zasloužil dostat šanci.

Pousmála jsem se na něj: "Jistě, budu ráda."

Tomu se rozzářili oči, ale nic na to neřekl a byl i trošku nervózní. Zdálo se mi, že chtěl něco říct, všimla jsem si, že se mu i klepou ruce a mě došlo, že se mi možná bude chtít svěřit. Jsem na to ale teď připravena? Najednou jsem dostala obavy a přála jsem si ještě trochu času na rozmyšlenou. Co když se mě zeptá jestli spolu nemůžeme chodit?

"Víš Kim, já už ti nemůžu lhát a klamat tě," vydechl nervózně a poté se rozhlédl, "co kdybychom někam zmizeli? Tady se mi o tom moc mluvit nechce."

A je to tady! Začala jsem být hodně nervózní, ale nechtěla jsem jít nikam jinam a já nevěděla proč. Sice jsem mu věřila, ale náhle jsem měla obavy, protože mohl vlastně hrát na obě strany a já bych byla hloupá, kdybych tak zbytečně riskovala. Byl by ale opravdu tak zlý?

"Jasně." usmála jsem se a nechápala, co se se mnou děje. Valentine nakonec vyšel a my jsme šli do třetího patra. Tam mě vzal do jednoho pokoje.

"Tady je můj pokoj," řekl, když za sebou zavřel dveře a ukázal na křeslo, "posaď se."

Posadila jsem se tam a Valentine si sedl vedle mě. Byl to ještě menší pokoj než ten můj bývalý, ale byl útulný. Byla tam menší postel pro jednoho, pár skříní a otevřené okno.

"Tak povídej," řekla jsem tiše, "co se děje?"

Ten chvilku přemýšlel a potom promluvil.

"Nechci aby sis myslela že nějak vyzvídám, nebo tak, ale jen mě to zajímá, Kim. Vy spolu s Damienem chodíte?"

"Cože?!" vypadlo ze mě.

Zírala jsem na něj s otevřenou pusou a nevěděla co na to říct. Jak ho to k sakru mohlo napadnout? Proč se na to vůbec ptá? S Damienem jsme jen přátelé a tak to také zůstane. Podle toho jak se ke mě chová, bych byla hloupá, kdybych ho měla stále ráda. Bohužel to ale vysvětlujte mému srdci, protože to očividně nechápe co po něm chci a stále si jede to svoje.

"S Damienem jsme jen přátelé, Valentine," řekla jsem klidně a snažila se o úsměv, "jak tě to vůbec napadlo, k sakru?"

"Vypadá to tak." řekl.

Zakroutila jsem hlavou: "Vůbec to tak nevypadá, jsme jen dobří přátelé a tím to také zůstane. Vážím si toho co pro mě udělal a dělá, ale opravdu spolu nic nemáme."

Přikývl a potom se usmál: "Jsem rád, že to vím. Jsi fajn holka Kim."

"Díky. Ty taky."

Byla jsem ráda, že jsme si to vysvětlili a chvilku bylo mezi námi ticho. Znovu jsem viděla jak znervózněl a poté se ke mě přiblížil trošku blíž. Snažil se samozřejmě nenápadně, byl ode mě kousek a já jsem opravdu teď toužila ho políbit. Stále se ale nic nedělo a mě přišlo, že je tak strašně moc stydlivý. Na jednu stranu to bylo roztomilý, ale na druhou stranu jsem už skoro šílela.

"Takže jsi teď sama?"

Přikývla jsem a snažila se ho nějak povzbudit. Podíval se na mé rty a já si je mírně olízla. No tak už dělej! Myslela jsem, že snad vyskočím z kůže a tak jsem se nakonec pomalu naklonila. On nečekal a šel mi naproti. Naše rty se spojily a my se začali pomalu líbat. Bylo to skvělé, přitáhl si mě za ruce ještě blíž a dál mě líbal. Potom se odtáhl, usmál se, ale stále mě držel za ruku. Už jsem myslela, že se tohohle nedočkám a tak jsem byla ráda, že si nakonec troufnul.
Takže povídete, přeháněte, moji milí čtenáři. Tohle jste určitě nečekali a muselo vás to asi hodně zklamat :D :) . Na začátku to s Damienem vypadalo slibně, ale nebote se a čtěte dál. Nebudu tady něco naznačovat, protože víte koho bych vybrala já :D. Uvidíme jak se s tím popere naše Kim :) Jestli bude nakonec s Valentinem a nebo by třeba mohla být s někým jiným? Damien? Nono, to se dozvíte časem :)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Niana Niana | E-mail | Web | 4. července 2017 v 17:27 | Reagovat

Super! :D
Akorát ty chybičky no :D xD

Těším se na další část :)

2 Niana Niana | E-mail | Web | 11. září 2017 v 22:17 | Reagovat

Bude pokračování? :/

3 Victoria Eleanor Drake Demonica Wicca Victoria Eleanor Drake Demonica Wicca | Web | 20. října 2017 v 11:11 | Reagovat

Líbí se mi jak píšeš

4 Richardsex Richardsex | E-mail | Web | 12. listopadu 2017 v 23:30 | Reagovat

Doctors have many challenges to face as they are perennially surrounded by patients, diseases, hospital duties and over-extended or odd shift timings. Universally, doctor is considered to be a noble profession and respectable one at that, but a doctor also has to work under immense pressures, emotional strains and other physical challenges.

A regular physician like most of us at some point face will have to deal with personal situations such as important family affairs, family holidays, sickness or pregnancy that may force them to abandon medical duties. At the same time, a hospital or a healthcare facility is also constantly faced with emergency situations that demand all hands on deck round-the-clock. Therefore, every hospital, clinic or nursing home is compelled to hire locum tenens or substitute doctor in order to keep the staffing under control at all times.

In fact, locum doctors are the most valuable asset for the medical community because they provide quality medical care and act as a helping-hand in emergency situations when the medical facilities need them the most.

Unlike regular or permanent doctors, locum doctor jobs are also ideal career options for medical interns and graduates because they offer a wide array of medical exposure in varied medical specialties, work cultures and healthcare systems. Locum jobs are challenging and flexible, thus an increasing number of medical professionals have benefitted from these jobs, so whether one is looking for a family physicians position or in a hospital or in a clinic, locum jobs for doctors are available at all levels and in different healthcare systems.

In addition, being a locum doctor gives a medical professional the control over their working hours, location of work and choice of area of specialisation. Technically, locum positions are not restricted to general physicians but they are also extended to other fields of medical specialisations such as cardiology, neurology and many more.

Travelling can be an integral part of locum jobs, and these distinctive features are a boon for many dedicated medical professionals who are eager to expand their medical careers with loads of multi-cultural medical experiences. The fact that locum agencies in the UK recruit tens of thousands of locums from across the globe in various NHS hospitals, private clinics, nursing homes and other public hospitals speaks volume of the popularity of locum jobs.

Locating or getting a locum tenens job is a simple task as long as you are registered with one of the many reputable locum agencies. These agencies act as the middle man between locum tenens and medical facilities, and they also look after all the details pertaining to travel for locum tenens, accommodation and the nature of locum work.

Thus, maintaining a healthy locum doctor-agency relationship benefits both the parties, and it also increases the probability of getting recommendable employment opportunities and businesses or vice-versa.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama